Na východ od ráje (1955)

Tímto Kazanovým filmem vzlétla hvězda Jamese Deana a stala se ikonou mládeže 50. let. Deanova silná a introvertní osobnost člověka bojujícího o nalezení svých kořenů se velmi podobala zasněnému mladému muži jménem Cal, kterého ve filmu ztvárňuje. Talentovaný herec se s velkým pochopením vrhl do problému důsledků, které může mít letité upřednostňování jednoho z dětí, což je neustálá výzva pro každého rodiče, a tím je toto dílo neustále živé a aktuální. Dean měl přirozený dar ovládat film a vdechovat své postavě život do té míry, že divák má ještě dlouho po shlédnutí filmu pocit, že je sám tím Calem. S vynikajícím scénářem, založeným na poslední části  velkolepého románu Johna Steinbecka, mistra v odhalování nedostatků lidské přirozenosti a s Rosenmanovou hudbou, se stává Filmem obklopeným mytickou aurou, která se stala symbolem generace.

Nenechte se zmást úvodním zdáním naivního nádechu.East of Edenje vyspělý, uvědomělý a mezigenerační film, užívající biblické motivy a válečnou tématiku k střízlivému komentáři problematiky společenské rozpolcenosti a hodnotových kompromisů. Ze všeho nejvíce ale snímek prozkoumává téma absence lásky, z něhož odvozuje všechny zvraty, včetně tragického konce. Prezentovaný svět přijímá lásku jako produkt nějakých výkonů, činů, 'správného' morálního postavení, nikoliv jako věc bezpodmínečnou, na nic nevázanou. Zde přichází problém očekávaného chování, které jeden z bratrů nesplňuje. Prostřednictvím otce film ostře kritizuje dogmaty opředený pohled společnosti na názorově odštěpené individuality. Milujeme jen ty, kterým rozumíme, protože se nám podobají, jiné milovat nedokážeme, protože se v nich nevidíme. Postava citlivého Cala tak svojí výbušností, agresivitou a rozpolceností zoufale volá po citech, jeho obranná reakce však směřuje stále opačným směrem. Proto je označován za zlého, zkaženého, film však odhaluje svoji víru ve svobodu volby, nikoliv v nezlomné předurčení ke zlu (Cal je nazýván Kainem, namísto aby se tomuto označení vzepřel, sám se do pozice zkažené figury pasuje.) Jako strašák žije na okraji tohoto světa postava matky, zosobnění pragmatismu a měnícího se světa, tedy nabourání tradic a dosavadních hodnot - společností morálně odlišný, tím pádem odsouzeníhodný člověk. Konec filmu se propojuje se začátkem Velké války (resp. vstupu USA), kdy se otcův idealistický svět tříští a Cal má konečně možnost se rozhodnout a přijmout zodpovědnost za činy, které spáchal. I přes svoji zdánlivou rezignaci nad lidskou ochotou chápavosti film končí silnou připomínkou smyslu této chápavosti. Smyslu hledání světlých míst v temných zákoutích zoufalství.

Když jsem tenhle film viděl poprvé jako dospívající, nedokázal jsem tehdy naplno ocenit herectví Jamese Deana. Dnes, po čtyřiceti letech, musím uznat, že jeho výkon je neobyčejně silný, opravdový a hluboce lidský. Každé gesto, každý pohled má smysl. Byla to obrovská ztráta pro světový film — Dean měl talent, který se rodí jednou za mnoho desetiletí.
Režisér Elia Kazan k tomu přidává svou typickou psychologickou hloubku a cit pro detail. Je to film o bolesti, touze po pochopení a snahou být přijat – a po letech působí snad ještě silněji než dřív.

Film East of Eden není na první pohled filmem o teenagerovské úzkosti 50. let už proto, že se odehrává těsně před a za první světové války. Přesto sdílí několik podobností v zobrazení mladistvé rebelie s definičními filmy tohoto subžánru, jako je Rebel bez příčiny. Nicméně že se jedná o dost jiný typ kalifornského zážitku, než jaký nabízejí plážové komedie, se ukazuje od začátku. Ano, nacházíme se v Kalifornii. Ale Kalifornii, která má daleko k chytání vln a bronzu. // Jako v Rebelovi bez příčiny, i v East of Eden se zdá mládí vyšinuté, konající na základě instinktu. Je tu k nalezení zdánlivě nemotivovaný vztek. Co chce Cal svým vzdorem dokázat? I on se zdá „rebelem bez příčiny“, když rozčileně vyhrkne: „Je zakázaný házet kameny?“
 
Podobně jako Rebel bez příčiny je East of Eden vlastně filmem pro celou rodinu, protože jeho tématem je mezigenerační konflikt. Mladým ukazuje, že rebelie povede k tragickým koncům. Cal dozrává, když přijme odpovědnost za otcův zdravotní stav, který nepřímo způsobil, a rozhodne se o něj starat. East of Eden je případ kontrastu, který obsahuje podobné situace jako filmy o rebelii 50. let: rodinné trable a vzájemné neporozumění, Kalifornie, pocit ztracené generace a v neposlední řadě James Dean jako jakási paradigmatická figura.

Jeden z těch amerických filmů, který řeší, co je špatné a co dobré. Vina, osamocení, nepřijetí... a tak pořád dokola. Až je toho nimrání se příliš. Dean hraje jak o život i Julie Harris se mi líbila, ostatní postavy působily schematicky, černobíle. Věřím ale, že film v době svého vzniku vzbudil velkou pozornost. 75%.