Duha (1943)

Pri tomto filme si treba uvedomiť jednu vec. Je to propaganda najhrubšieho zrna, ale je podaná takým sofistikovaným a zrelým filmárskym spôsobom, že musí byť akceptovaná a v konečnom dôsledku vyvoláva správne zimovriavky, a vôbec nie zhovievavý či pohŕdavý úsmev, ako to býva pri sovietskych filmoch počas vojny. Je tu úmyselne, exaktne a správne vyvolaná silná protifašistická emócia. Dej sa odohráva na ukrajinskej dedine, ktorú okupuje posádka nemeckých vojakov na čele s despotickým veliteľom. Komorné ladenie je prínosom, čiernobiela kamera vyniká v protiklade uniforiem a bieleho snehu a mnohé emotívne scény len potvrdzujú hrôzy vojny. Film bežal v našich kinách v roku 1945.

Hodně mrazivý snímek o útrapách civilistů v jedné ukrajinské vesničce. Spíše než film samostatný na diváka působí jednotlivé scény, které již přede mnou popsal Raroh. Film mě při sledování lehce nudil, ale po jeho skončení jsem nad ním začal ještě více přemýšlet a došlo mi, že toto dílo není jen o příběhu, ale o tom si přestavit celou tu situaci a vcítit se do ní.(24.02.2013)

Ve své době byl film Duha brán jako poměrně naturalistické dílo a určitý souputník neorealismu. Naturalistická jsou spíš témata, která se ve filmu objevují (zabití chlapce podávajícího vězněné partizánce chléb, zakopání jeho mrtvoly doma v chalupě, zastřelení novorozeněte, poprava partizánky, soud se starostou, zastřelení milenky německého důstojníka jejím manželem), než jejich umělecké zpracování, které i díky hudbě Lva Švarce působí spíš melodramaticky (čímž se blíží Sikově verzi neorealismu). Nejsyrovější scénou je pak lynčování německých vojáků ukrajinskými vesničankami při osvobození vesnice Rudou armádou, nejpůsobivější a značně lyrickou (dá-li se to tak nazvat v tomto kontextu) cesta ruských válečných zajatců (celý film nápaditě v duchu Dovženkova poetického filmu nasnímal kameraman Boris Monastyrskij). Uměleckým pojetím je přesto Raduga špičkovým filmem socialistického realismu - postavy jsou typizované (zajímavě je pojata určitě milenka německého důstojníka a vesnický starosta kolaborující s Němci) a celé vyznění filmu věří v ruské vítězství a porážku nacismu. Nezvykle dnes působí velmi pozitivně nazíraná víra v Boha, což ovšem bylo dáno válečnou situací, kdy došlu k jistému uvolnění v působení pravoslavné církve, která se tak stala Stalinovým spojencem ve vlastneckém boji proti Němcům.(01.03.2010)

hele, jděte doprdele vy blbý duhy >-<(09.05.2010)

Mark Donskoj natočil tento film v roce 1943 podle námětu a scénáře Wandy Wasilewské. Příběh o statečnosti a utrpení obyvatel ukrajinské vesnice za fašistické okupace v zimě 1941 až 1942.(04.03.2009)