Poznamenaní (1948)

Najprv som mal obavu, že to bude len o stratených deťoch v povojnovom svete s jasným posolstvom, akýsi obraz doby, ale bez príbehu. Našťastie sa moje obavy nepotvrdili a film ponúka vyvážený obraz oboch zložiek. Síce miestami tlačí na city, napriek tomu ponúka zaujímavý pohľad točený v autentickom rozbombardovanom prostredí. Monty Clift je síce fajn, ale vychváliť musím hlavne malého českého herca, ktorý dáva svoju rolu na pána. Neviem, či anglické vety neboli niekým predabované, ale ak nie, tak klobúk dole aj pred tým. Film pohladí, dojme, ukáže pekné v pohnutých časoch a nádej bojovať až do konca. Divák sa tiež neubráni myšlienke, koľko detí a koľko rodičov už svojich blízkych nikdy neuvidelo...

[3,5*]"I was sitting, minding my own business, and this joker comes and eats my lunch."Táto (po)vojnová dráma je veľmi silná hlavne v tom pocite autentickosti, ktorý z nej vyžaruje. Mimoriadne zaujímavá a emotívna téma návratu zúbožených detí z koncentračných táborov do mierovej spoločnosti je stvárnená takmer dokumentárnym spôsobom (predovšetkým v prvej časti), čo je podčiarknuté aj tým reálnym prostredím, v ktorom sa dianie odohráva (nebolo treba žiadne kulisy, všetko sú to ozajstné vojnové ruiny, čo je v takýchto drámach pomerne vzácne). Ľudia, ktorí mali na starosti začlenenie takýchto detí do spoločnosti, čelili paradoxným problémom. Tie deti boli totiž tak silne poznačené hrôzami, ktoré prežili, že neboli schopné žiadnej radosti z konca vojnového teroru (boli zmätené, nechápali novú situáciu), boli ustavične vystrašené a snažili sa svojim záchrancom utiecť. V spomínaných dokumentárne ladených pasážach je film skvelý, trochu horšie je na tom neskôr, keď sa snaží o čistokrvnú drámu, potom to už začína mierne drhnúť a zaváňať naivitou. Najviac mi v tomto smere bilo do očí (či skôr do uší) to, ako rýchlo sa malý Karel naučil komunikovať v angličtine (ono to vyzeralo tak, akoby po pár lekciách, v ktorých len menoval predmety na obrázkoch, odrazu plynule rozpráva a bezchybne skloňuje). Inak Ivanovi Jandlovi (Karel Malik) všetka česť, je v tej role naozaj presvedčivý. A veľmi dobre ho "dopĺňa" i Montgomery Clift ako vojak "Steve" (Ralph Stevenson).

Nádherný, napínavý, dojemný, realistický a autentický film o tom, jak se Červený kříž snažil najít dětem, které si prošly hrůzou všech možných nacistických táborů, domovy.DĚJ:Německo těsně po válce, americká okupační zóna. Vlaky přivážejí stovky ztracených, traumatizovaných dětí do tranzitních táborů UNRRA. Mezi nimi je i malýKarel– český chlapec s tetováním A-24328 z Osvětimi, který na všechno odpovídá jen „Ich weiß nicht“. Jeho matkapaní Malíkováho zoufale hledá po celé Evropě. Karel mezitím utíká z transportu, skrývá se v ruinách a nakonec ho najde sympatický americký vojákSteve, který se ho snaží dostat zpátky do normálního života.ZHODNOCENÍ:Konec mě dohnal k slzám, přiznávám se. Tento film ukázal, jakým utrpením si děti musely kvůli nacistům projít a jak se jim snažila OSN po válce pomoci. A také je evidentní fakt, že američtí vojáci byli skutečně sympatičtí chlapíci a snažili se většině lidí ve zpustošené Evropě pomáhat, na rozdíl od RuZáků, kteří škodí dodnes.
Film natočený pouhé tři roky po válce v reálných ruinách Německa působí až děsivě autenticky. Žádný patos, jen syrová realita dětského traumatu, byrokracie a pomalého návratu k lidskosti. Montgomery Clift jako Steve je skvělý a malý Ivan Jandl jako Karel je naprosto srdcervoucí. Jeden z nejsilnějších filmů o poválečné Evropě vůbec.

POZNAMENANÍ evokují knihu ŘÍKALI MI LENI nebo pozdější film KUKAČKA V TEMNÉM LESE; je těžké posoudit co bylo větším nacistickým zločinem: zda plynové komory nebo toto bourání rodin a znásilňování dětí a rodičů. Mezi dětmi a dospělými nebyl v tomto ohledu podstatnější rozdíl; byli zraňováni ve svém nejvnitřnějším lidství. Citovost (nikoliv emoce), která z tohoto skvělého filmu vyzařuje, není kýč; naopak, evokuje a uchovává duševní svět našich předků. Příběh filmu je i příběhem desítek našich životů právě těchto našich dědů apradědů či prababiček. Je to fakt nejen nostalgizující, ale také stále burcující a varující.

Každá vojna spôsobí okrem úmrtí, zranení a materiálnych škôd aj chaotické premiešanie ľudí a ich osudov. Druhá svetová v tomto nebola iná, skôr naopak, pretože k oddeľovaniu detí od rodičov dochádzalo aj zámerne. Celý Zinnemannov film sa zaoberá hľadaním syna matkou a neúspešným hľadaním organizáciami, ktoré to majú v náplni. Jednoduchosť námetu a priamočiarosť deja občas narušuje detský vzdor a mierne naivné predstavy niektorých dospelých. Pripájam sa k všeobecnej chvále herectva Ivana Jandla, ale môj celkový dojem opätovne postačuje iba na silné tri hviezdičky.