Valčík na rozloučenou (1940)

Silný príbeh lásky, teda ako námet. No musím usúdiť, že toto spracovanie nieje nijak výnimočnejšie, ako iné melodramatické filmy toho obdobia. Nemá žiadnu scénu, ktorá by zarezonovala viac a ani herecké výkony niesu ničím, čo by nespĺňalo zaryté žánrové štandardy. Divák sa predsa len nenudí, ale od takéhoto snímku predsa len čakám sentimentálnu bombu.

Horkosladká story o láske, obetovaní a odpustení. Milostný príbeh tanečníčky a kapitána, ktorých vojna spojila aj odlúčila, ale aj tak ostali v srdciach spolu. Samotný valčík na “rozlúčku” má niečo do seba. Nádherné a zároveň smutné a tragické melodrama až to bolí (nah, to znie až príliš poeticky). Téma je silná (na dnešné pomery asi trochu jednoduchšia) a veru, niečo to v človeku zanechá.
 
          Tieto staršie filmy z 30-tych, 40-tych rokov: čiernobiely podmanivý vizuál, strohý, ale citlivý dej, ktorý chytí za srdiečko, moja slabina.
Možno som príliš …zasnený.

-Ta nemilosrdná válka. Namačkáni v úkrytu jako hromada sardinek. Ztrácela jsem se ve tvých očích a uklidňujícím hlasu. Kdo by řekl, že most Waterloo bude náš osud. Poznal jsi na mých očích vše, umlčel jsi mě polibkem, protože jsi mě miloval. Celým svým srdcem. Stojím opět na našem mostě a mé myšlenky směřují jen k sobě. Světla se míhají kolem a já v sobě nedokážu uhasit žal, který jsem ti způsobila a mě způsobuje takové trápení. Odpustil by jsi mi, ale já nedokážu odpustit sama sobě. - Můžete namítat, že se jedná o další srdceryvný doják z americké výrobny. Podíváte-li se blíž, zjistíte, že má v sobě duši. Má charisma, stejně jako Robert Taylor a krásu jakou oplývala Vivien Leigh. Vžijte se do srdci tanečnice a plukovníka za 2. světové války v Londýně. Postavit se na Waterloo Bridge, nechat se unášet osudem.

S romantickými filmami to mám ťažké. Vždy u nich zafunguje moja osobná predstava, moja osobná skúsenosť. A tak, na rozdiel od ostatných filmov, ktoré rozdeľujem na vynikajúce, dobré, priemerné a zlé, romantické filmy delím na tie, ktorým verím a na ostatné, v ktorých pociťujem hru na city, neprirodzenosť a faloš. To je aj prípad Valčíku na rozlúčku. Dej je ako z červenej knižnice, hrajú v ňom pekní herci, hrá k tomu podmanivá hudba, aj tragický záver sa k tomu hodí. Ale nezaujal ma, i keď verím, že ženy z generácie mojich rodičov odchádzali z kina rozrušené a s premočenými vreckovkami.

EVERY PARTING FROM YOU IS LIKE A LITTLE ETERNITY! Teda ze začátku strašně ubrečená limonáda a naprosto příšerná Madam balet, ale pak se film zlomí. To když Roy konečně dojede z války a Myra společně s Kitty jsou již protřelými prostitutkami. Celou dobu jsem jí pořád napovídal: "řekni to Royovi, proboha!" a ona nic. Mno každopádně emoce to má.