Co mi táta nalhal (1975)

Průšvih v tomhle dílku pro Evropana, který viděl pár Kadárů před emigrací, je jeho americkost a muzikálovost typu Yentl. Myslím že lví podíl na tom má hudba: čert vem, když se tu zaměňuje Schubertův Moment musicaux za klezmer, horší jsou grimasy, které na vás hudba šklebí, abyste si jó fakt uvědomili, že se máte smát anebo jde o drámo, děsný je mickey mousing jak z Toma a Jerryho anebo když se z Bachovy violoncellové suity přičinlivostí Sola Kaplana stane takový ten cukerínový medley eintopf na způsob Mary Poppins. A nejhorší jsou momenty, kdy jede Kaplan sám za sebe. Úvodní a závěrečný song je produkt a fakt mi nejel. Bohužel je takových celých prvních dvacet minut a pak mi ještě chvíli trvalo, než jsem se z toho otřepal. Jinak je to v nakládání s muzikou velmi zručné, třeba scéna s árií z Figara intertextově šlape skvěle. Výtečný je občas taky temporytmus, Kadár furt uměl, i když dělal už jen žánrovky. Scény s dětmi a s místní prostitutkou taky dýchaly životem. Hezké byly trikové sekvence a zpomalování pohybu (tam jedině fungovalo Kaplanovo téma přehozené do zvonů - to znělo najednou jak Kabeláč a bylo to výrazově velmi hutné) - to jsou taky prostředky co si Kadár donesl z Obchodu na korze a Anady. Kanadští herci neokoukaní, hezký film.

Ako by sa podľa názvu zdalo, že by mal chlapcovi rozprávať otec, ten toho veľa nenarozpráva. Ako neúspešný vynálezca je stále zaneprázdnený objavmi nekrčivých nohavíc a manžetových gombíkov, a tak sa s chlapcom rozpráva vždy jeho dedo. Ten podáva pravdu svojim spôsobom a musí mu často vysvetliť zložité veci, ktoré prináša život. Ja som najviac čakal, ako mu vysvetlí, prečo môžu dospelí muži cucať ženský prsník a on nemôže, pričom tak veľmi závidí svojmu malému bratovi. Celý film je plný podobných situácií a ani nemusí prinášať veľké činy, stačia tie malé rodinné príbehy. Pre mňa trochu slabšie štyri hviezdy.

Chcelo by sa napísať, že to, čo sú Zlaté časy rádia pre Woodyho Allena, je Čo mi otec narozprával pre Jána Kadára. Lenže platí to pre ďalšieho Allana, tentokrát Teda. Kadár snáď ani tento scenár lepšie uchopiť nemohol. Jedná sa o jeho najživeľnejší film a Kadár sa snaží dodať filmu špeciálnu atmosféru premysleným využitím farieb v štýle impresionistických obrazov. Samozrejme môžme namietať, že otec Davida má viac pravdy, ako spiatočnícky dedo, lenže toto je detský svet a tam nejaká racionalita ešte nepatrí.

V databázích tento film lze najít, bohužel nejsou titulky v žádné řeči. Snad se někdo toho ujme a udělá české nebo slovenské?

Čo povedať? Výborný film, výborný príbeh... príbeh s dušou, skvelá práca Jána Kádara. Škoda, že tých filmov nenatočil viac.