Hrst plná vody (1971)

Film opředený legendami a četnou lidovou slovesností. Důvod? Prostý, režijní dvojici Kadár/Klos nelze v 50. a 60. letech ignorovat. Závěr jejich společné cesty vznikal v době Kadárova odchodu do USA a zároveň v době okupace. Diváci tedy čekali cosi velkolepého... ale dočkali se jen přepisu neznámého maďarského románu. Totiž Lajos Zilahy sice patří mezi vlivné maďarské autory 20. století, ale do češtiny a slovenštiny byly přeloženy jen dvě jeho práce a původní adaptaciValamit visz a víz(1944) tady nikdo neznal. V laických i odborných textech o filmuTouha zvaná Anadase pisatelé unisono snaží zabývat americkou koprodukcí, kariérou modelky Pauly Pritchett... očekávání všech po oscarovém úspěchuObchodu na korze. Hovoří se o plánech na přepisy Čapka (Válka s mloky) nebo Mňačka (Jak chutná moc), ale chybí zásadní pohled na Imre Gyöngyössyho, skrze jehož pohled byl přepsán původní Zilahyho román. V dalším plánu je samozřejmě problematická směs babylónských jazyků (na natáčení se mluvilo maďarsky, slovensky, česky, srbsky i anglicky), což vyvrcholilo nepřirozenými slovenskými postsynchrony i u takových klasiků jako Marvan.

Výborný poetický film s baladickým príbehom o ľúbostnom trojuholníku rybára, jeho ženy a dievčiny Anady, ktorú zachránil pred utopením. Ján Kadár a Elmar Klos rozprávajú príbeh túžby, ktorá postupne klíči v rybárovom srdci a rozožiera ho zvnútra a hoci sa bráni, nedokáže jej odolať. Atmosféra tak hustne za podpory dramatickej hudby a obrazov ponorených do šera. Herci perfektne stvárňujú emócie v čom má najťažšiu úlohu  Rade Markovič, pretože je to hlavne jeho vnútorná dráma a hrá ju na jednotku.

Režisérská dvojice Kadár-Klos (mj. po celou dobu spolupráce si vykali) poprve zvolila natáčení na barvu, a to bylo správné - výtvarné pojetí, výprava a kamera, to vše je úžasné. Stejně tak hudba pana Lišky. Film mi připomněl podobné filmy z těch let (Ovoce stromů rajských a Sladké sny minulého léta). Takové filmy se promítaly hlavně v klubových kinech, pro tzv. náročnějšího diváka. Jen mi uniká důvod k obsazení Jaroslava Marvana, který se nakonec stejně nadaboval.

První česko-americká koprodukce podle maďarské předlohy i maďarského scénáře, se srbskými herci a americkou modelkou bez hereckých zkušeností v hlavních rolích. A všichni (včetně Jaroslava Marvana) byli nakonec nadabováni do slovenštiny. Nelineární vyprávění si autoři vyzkoušeli už v Engelchenovi, tady do něj ještě přimíchali horečnaté představy, podvědomí a noční můru, k tomu erotické pnutí a psychologické drama muže, který se odhodlává definitivně odstranit z cesty vlastní manželku. Hudba Zdeňka Lišky je jako obvykle vynikající. Já film považuji za povedený. Možná, že kdyby se v době natáčení nespikly proti filmařům okolnosti, mohl být podobně výborný jako jejich předcházející tři majstrštyky (70%).

Pozvolna plynoucí obrazy s poněkud melancholickým nádechem. Šípy touhy, vášně, viny, žárlivosti a zrady zasahují obyvatele rybářské osady v Podunají s příchodem mladé krásné neznámé ženy (pokušení je vždy navenek krásné a vábivé), kterou přinesla řeka. Ve stárnoucím rybáři vzplane vášeň a touha po tajuplné ženě, jejichž oheň jej sžírá a mučí a dovede jej až k tragickému konci. Ocitnuvšíce se sám na ostrově svého svědomí, je s ním konfrontován - rozmluva se třemi rybáři - kde při rozpomínání se s hrůzou zjišťuje šílenost svého jednání - otravy manželky.***Snaží se utéci tomuto svému činu a vrátit vše zpátky - zde krásně ztvárněné během kupředu se stále se vzdalujícím domem (domovem), kde leží jeho žena. Jeho Pokušení „odplouvá“ pryč, však vrátit čas nazpět již nelze…***V tomto filmu nejde ani tak o pochopení logiky děje. Vybízí nás spíše k cítění a vnímání očima duše. Nechat v sobě film doznít…***K tomuto vnitřnímu pohledu přispívá svou hudbouZdeněk Liška, jehož tvorba zazněla kupříkladu v „Údolí včel“, „Obchod na korze“ a dalších mnohých filmech.