Hudba z Marsu (1955)

Jedna za pěkné záběry na vinice a druhá za hezké barvy (ačkoliv tato hvězda už je přepal). Nevím, jak byl ten film natáčen, ale má to pěkné teplé barvy. A obecně po technické stránce, tj. i výprava a zvuk včetně obsazení jsou na špičkové úrovni. Jinak to moc velká řachanda není. Spíš vůbec. 🙈 Film má až takový sovětský cirkusový vibe.

"To je strašné pomyšlení, vdávat se zásluhou ROH!"Predseda ROH nábytkárskeho závodu Marvan sa počas papalášskej vizitácie prsí mimopracovným vyžitím a muzikálnou zdatnosťou pracujúcich pred námestníkom neidentifikovaného ministra Krejčom, zjavom a dobrotivým úsmevom evokujúceho idealizovanú podobu samotného Josifa Vissarionoviča, síce už dva roky zosnulého, ale ešte stále oficiálne velebeného."Na člověka najíždíme příští čtvrtletí!"Ten ho samozrejme prekukne a lišiacky mu v najbližšom termíne zašle zásielku hudobných nástrojov, takže aby stolári v hanbe nezostali musia založiť bigband, k čomu si prizvú dobou zomletého muzikusa čias minulých Nového a permanentné skúšanie ohrozuje výrobné aj osobné vzťahy."Nedovolím rozleptávat morálku tělesa!"Prvé vystúpenie a následná falošná prestíž prebehnú omylom, kapela nájde azyl v idylickej rajskej záhrade a pilným skúšaním sa pokúša zachovať si tvár."Já bych to klidně zahrál, ale to dřevo mi vadí v hubě!"Dobová optimistická veselohra o tom, že keď sa chce všetko ide, prvorepublikové hviezdy aj nová herecká generácia slúžia aktuálnej ideológii, ale pod taktovkami režisérskej dvojky Kadár a Klos sa to deje hodne vtipne a nápadite."Poženeme to přes Dikobraz!"Pobavilo za štyroch členov  dudáckého kvintetu sušických sirkáren.

Z dnešního pohledu dost zvláštní film. Nikde žádná lesba, žádný homosexuál ani transsexuál. Žádná propagace multikulturalismu (i když to vlastně jo, je tam jeden Lájoš), Green Dealu nebo inkluze ve školství. Žádná politická korektnost, žádná energetická krize, žádné Me Too ani GDPR, žádný zákaz kouření v restauracích. A ani náznak protiruské propagandy! Jak bez toho všeho tehdejší lidé vůbec mohli žít? Inu, každá doba má svá témata a klišé, nad nimiž další generace budou nechápavě vrtět hlavou.

„Vždyť jsem ho líbala jako kulturní referentka!“Z hlediska návštěvnosti mimořádně úspěšný (přes 3 miliony diváků) pokus o hudební film pěkně demonstruje snahu komunistů setřít rozdíly mezi umělci a dělníky.Hudba z Marsuje založena na premise, že umění patří lidu a může se mu tudíž věnovat každý. Důležité je odhodlání, nikoliv talent. Prvotním podnětem k (ne)dobrovolnému založení kapely je příznačně předsedova snaha zachovat dobré jméno podniku a zajistit pracujícím kulturní vyžití. Láska k bližnímu a láska ke všemi milovanému závodu, s nímž jsou spjaty všechny podstatné události v životě postav, splývají („Podvedl jsem ho z lásky. Z lásky k závodu jsem zapřel nedostatky“). Veřejná a soukromá sféra jsou sjednoceny. Proto Honza sňatek s Hankou podmiňuje existencí závodní kapely. Nejdříve musí fungovat podniková rodina, až poté přicházejí na řadu osobní záležitosti. Ze stejného důvodu muži prchají před svými manželkami, které jim znemožňují v klidu cvičit, do vinice („Toužíme po klidu, ale v práci“). Smutným úkazem v jinak veselém filmu s náznaky krotké komunální satiry (důležitě se tvářící zástupce organizace, jejíž zkratka nikomu nic neříká, předseda JZD, který je podle vlastních slov víc než pánbůh) je Oldřich Nový coby skladatel prvorepublikových šlágrů, omlouvající se za svou dřívější uměleckou produkci („Už tenkrát to za nic nestálo, ale žádalo se to“). Pro doklad toho, o kolik hůř mohlo spojení hudby a budovatelského zápalu dopadnout, ale netřeba chodit daleko – viz Zítra se bude tančit všude, film, v němž není ani náznak nadhledu vlastního Hudbě z Marsu. 50%Zajímavé komentáře:Oskar, sportovec, Marthos, anais, Willy Kufalt

Režie Kadára a Klose. Hrají Jaroslav Marvan, Josef Bek, Alena Vránová, Oldřich Nový, Stella Zázvorková, Lubomír Lipský, Karel Effa, Josef Hlinomaz, Josef Kemr, Jan Werich a další. Výsledek je 50% na ČSFD. Hudba z Marsu to má těžké. Kdo chce, tak se může pohoršovat nad její ideologickou závadností a naivitou. Argumentů pro to najde dost a dost. Jenže ona je to opravdu především zručně zrežírovaná hudební komedie, nepřekvapivě poplatná své době. Je pravda že se tam řeční o budování socialismu, ale také je pravda, že za posledních deset let u nás nikdo nenatočil nic tak přirozeného a přitom svižného. Při výběru filmu dávám přednost dobrému řemeslu před tou správnou ideologií. A to ať už je v kurzu jaká chce.