Obžalovaný (1964)

Velmi pěkně natočený film o vině a trestu v socialistických službách, je to vlastně jednoduchá zápletka o nevinném a vině, která rozkrývá na první pohled skvěle fungující způsob vedení socialistického podniku. Tady to máme hezky všechno zesumírované na jedné hromadě, na jedné straně povinnosti ke státu, náměstkům, straně a závazkům a na druhé straně dělníci, nespokojení soudruzi a prémie. Ono je to vlastně stejné jako dnes, jen je tu málo lidí jako je Kudrna, protože dneska je málo lidí, kterým jde o dobrou práci a aby se něco povedlo, něco fungovalo a existovalo. Dneska máme víc těch lidí, kteří chtějí jen hrabat a hrabat. Těžko říct kdo tu měl roli nejtěžší a do z herců jí zvládl nejlépe, Müller tu působil opravdu věrohodně, Macháček sypal paragrafy a uštěpačné poznámky, Menzel šeptal a všichni to hráli moc dobře. Socialismus asi může fungovat, ale chtělo to víc lidí jako byl Kudrna a ne těch kterých je kolem nás víc. Skvělý dialogový film, pro který divák musí znát soudobé reálie a tendence, jinak se v tématu ztratí.

Z velice rychlé a povrchní přípravy na film jsem měl dojem, že se bude jednat o těžké politické procesy a kafkárnu 50. let, pročež skončila v trezoru. Nakonec jde "pouze" o hospodářskou kriminalitu v kulisách soudu, který působí až zvláštně "příjemně", jako schůze soudruhů kamarádů, kteří se na něčem nepohodli. Ale i tak je to parádně vystavěné a herecky ozdobené soudní drama osvětlující vychcanost dělnické třídy, ležérnost šéfů a typickou socialistickou tendenci tlačit nesmyslné termíny monstrprojektů ve společnosti, která ekonomicky samozřejmě nefunguje, na což přesně o pár desetiletí později dojel takový Černobyl. Pěkně se tu zračí spor morálky a litery zákona.

"A víš ty, chytráku, jak se to má v socialismu dělat? A prosím tě, řekni mi, ví to vůbec někdo?" "Hledáme to. Všichni to hledáme."Strhujúca súdna dráma odohrávajúca sa v Československu v 50. rokoch. Ján Kadár a Elmar Klos vedeli vo svojom vrcholnom období (1963-1965) poriadne zaťať do živého, a to jednak výberom pálčivej témy a jednak aj jej trefným a odvážne otvoreným spracovaním. V tomto prípade sú skvelým spôsobom podané reálie raného socialistického hospodárstva a aj vtedajšieho súdneho systému. Vzhľadom na to, že sa drvivá časť diania odohráva v priestoroch súdu (prípadne väznice), film nenudí ani na okamih a svojou parádne znepokojivou atmosférou (príhodná disonančná hudba Zdeňka Lišku) sa takmer vyrovná inému majstrovskému dieluUcho (1970). Táto snímka je pre mňa cennejšia o to viac, že všetky významnejšie zahraničné väznice a súdne siene už poznám pomaly naspamäť, ale nepamätám si, že by som niekedy videl film z prostredia nejakej československej väznice, či súdu. Snímku pozdvihujú aj veľmi presvedčivé herecké výkony, predovšetkým výborného Vlada Müllera (Josef Kudrna) v hlavnej role obžalovaného riaditeľa elektrárne a mimoriadne príjemným prekvapením je pre mňa Jiří Menzel (František Horáček) v krásnej role mladého, neskúseného a trochu roztržitého obhajcu, ktorý však neustále prekvapuje svojím dôvtipom."Kdyby teď za vámi přišli a řekli, "Kudrno, postav nám elektrárnu, já nevím jak na tom záleží", vzal byste to?" "Vzal, co bych měl dělat. Ale tentokrát bych si vás jako obhájce vyžádal."

Úplně nechápu, proč film skončil v trezoru. Soud byl totiž znázorněn tak, že dal obžalovanému, který se cítil nevinen,  možnost se plně hájit. Byl ukázán jako nestranný, že chce skutečně spravedlivě posoudit vinu. O vině zbylých dvou obžalovaných nebylo pochyb. U hlavního hrdiny byla vina z titulu funkce, navíc měl stranický úkol postavit v termínu elektrárnu, tak musel přimhouřit oko. Cítil se nevinen, tak odmítl i šalamounsky trest. Výborný byl i Macháček v roli prokurátora pro navenek nesmlouvavost, ale v zákulisí ukázal lidskou tvář. Zajímavá byla i role obhájce v podání Menzela. Každopádně solidní psychologická hra od všech.

Masitý socialistický soudní drámo o budovatelské deziluzi. Paradox obžalovaného protagonisty, který jako jediný zastupuje ideologické hledisko v byrokratickém procesu je navíc v zásadě univerzální, protože s pointou o tom, že systém potřebuje obětní beránky, kteří jsou ochotni z něj vykročit, aby ten samotný systém mohl fungovat, se můžeme setkat i u filmů z aktuálních režimů, namátkou třeba Ayerovo Street Kings. Scény z podelektrárny vysílají mocnéS.T.A.L.K.E.R. vibes