Člověk není pták (1965)

Krachujuci vztah medzi muzom a zenou uprostred maleho juhoslovanskeho mesta. Zaujimalo by ma, kde sa to tocilo - lokality   : 76 %

Makavejev si zvolil klasický námět socialistického realismu o zavádění nové technologie do průmyslové výroby a na tomto základě vystavěl sžíravý film zcela v rozporu s poetikou sorely. Učinil tak pomocí paralel a kontrastů – násilnický a šovinistický pracovník Barbulović z hutě je protikladem ideálu ctnostného proletáře a stejně tak špinavé prostředí hutě a pijáckých zábav dělníků kontrastuje s elegancí Beethovenova koncertu a snahou stranických oficiálů působit uhlazeně. Taktéž ústřední romantická linka mezi Rudinskim a Rajkou se zrcadlí s Barbulem. Zatímco on se potýká s milostným trojúhelníkem mezi ženou a milenkou, Rajka je naopak v presu mezi dvěma milenci, jeden starší a seriózní, jeden mladší a divočejší. Ironická intelektuální montáž, pohnuté osudy milostných vztahů a ruční kamera snímající v dlouhých detailech vytvářejí deziluzivní obraz reálného jugoslávského socialismu.(28.10.2023)

Soudruzi v Jugoslávii vymysleli pro snímky Dušana Makavejeva, Živojina Pavloviće, Aleksandara Petroviće a dalších hanlivou nálepku "černý film". Podařilo se jim tak (podobně, jako třeba kritikům výtvarného
umění v případě impresionistů, či kubistů) vymyslet velmi trefné označení, které se stalo s odstupem času navíc i jakousi známkou kvality a pozvánkou pro současné diváky ke zhlédnutí těchto filmů....(11.05.2015)

V rámci sílícího proudu nového filmu (neboli černé vlny) natočil skandalista a stylistický experimentátor Makavejev tento příběh lásky a zrady mezi kadeřnicí Rajkou (Milena Dravić) a strojírenským inženýrem Janem Rudinskim, jenž jako pilný a vynalézavý specialista je za svou oddanost práci v závěru vyznamenán před plným sálem, a zatímco si užívá poctu v podobě koncertu hostujícího symfonického orchestru (ironicky zní Beethovenova Óda na radost), nechává se Rajka kdesi za městem v kamiónu svést naléhajícím nápadníkem. Film je přitom pojat jako naturalisticky odstrašující a šedivý portrét utahané a skleslé společnosti v maloměstě, jemuž vévodí dusivý ráz těžkého průmyslu, v kombinaci s náznakem esejistické formy, když scény jsou průběžně prokládány záběry z vystoupení kouzelníka-hypnotizéra, hovořícího o manipulaci, hypnóze a ovládání. Jeho čáry se závěrem odhalí jako klamavý trik – a právě takto nevědomky jsou falešnou a drtivou ideologií režimu manipulováni lidé v této formě socialismu: náhlé, zoufalé vybočení z pravidel v podobě Rajčiny zrady, se pak jeví pouze jako marný pokus boje o vlastní svobodu. Člověk v totalitě ovšem není pták, aby se mu podařilo beze šrámů z bídy uletět.(03.01.2013)

Dušan Makavejev patří k nejkontroverznějším, nejprovokativnějším, ale i nejznámějším jugoslávským tvůrcům. Svými díly v 60. letech otevřeně kritizoval zastaralé hodnoty jugoslávského socialismu, lze jej označit za čelního představitele tzv.černé vlny. Celovečerní Makavejevova prvotinaČlověk není ptákje zasazen do malého města, kde prožívá milostné vzplanutí místní kadeřnice s o poznání starším továrním pracovníkem. Ještě to není úplně ono, nicméně už zde je vidět nesporný talent, který později plně rozvinul vMilostném příběhu, především ale vW. R. mystéria organismu.(22.01.2008)