Chytilová versus Forman (1981)

Jak prý kdysi řekl Bolek Polívka: "Chceš-li milovat svoji vlast, jeď do Ruska. Chceš-li milovat svoji ženu, odjeď do Ruska s Věrou Chytilovou". V tomto dokumentu jsem to naplno pochopil. Kombinace jejího nesnesitelně skřehotavého hlasu, ráčkování, vlezlých neodbytných otázek, jako když vyslýchá studenta u maturitních zkoušek, věčný nesouhlas se vším, co Forman odpovídá,... No, je to záhul. Ale vydolovala toho z něho opravdu hodně. A čtyři hvězdy jsou už jen za to, že dokument v této době vznikl. Forma je taky zajímavá.

Chytilová versus Formanje bytostným filmem bojovné režisérky. Dokumentární formát je pouze prostředkem k niterné výpovědi, formou stylizace, subjektivní životní zkušeností. Život je v pohybu, vše plyne ve svém disharmonickém souladu až ke konečné jednotě. V ní jsou otisky jednotlivého základem společenské zkušenosti, subjekty se nestávají objekty, nýbrž splývají v objektivizovanou skutečnost. Umění z fenomenologického hlediska odkrývá pravdu z její zakrytosti, pravdu ve smyslu skutečnosti. A byť jde o skutečnosti subjektivní, mají schopnost sami sebe objektivizovat, byť ne v celém svém niterném dopadu. Chytilová vnímá film jako prostředek k odhalování skutečnosti, proto své výpovědi stylizuje, aby každá jednotlivost dostala svůj význam jako jednotlivost i součást celku. Své přesvědčení sebevědomě prezentuje. Film, potažmo umění má své určení v odhalování skutečnosti, přestože se podstatná část toho, co se vydává za umění, stala pod vlivem okolností jen kulturním produktem a přestala plnit své základní určení. Zajímavá snaha o bytostné niterné sdělení.

Vidím to přesně opačně, než většina komentujících, Chytilová nad Formanem vyhrála na celé čáře. Jestliže zde někdo měl přehnané ego, tak to byl Forman, neochotný odpovídat na její otázky rozumně a rochnící se ve své maskulinní póze, kterou by asi nikdo jiný než Chytilová nedokázal takto odhalit. Kdo chce vidět Chytilovou jako hodnou dokumentaristku, nechť si pustí Vzlety a pády.

Aneb Nafoukaná egocentrička podsouvá odpovědi skromnému umělci se smyslem pro humor. A jak to, ubohý divák asi mám hodnotit? Touhu Chytilové za každou cenu se prosadit, přidat něco svého nechť si ponechá do hraných snímků, zřejmě nepochopila, že to není dokument o ní. Tak o o je těžké smířit se s tím, že jednou se nemluví jen a jen o vás, když víte, že jste středobodem vesmíru. Možná jsem se měla dříve podívat na nějaké povídání, v němž Chytilová adorovala Chytilovou. Koho jiného, když věděla, že je nejdokonalejší. Nu, konečně vím, co mi vadí na jejích filmech, to abnormàlně nabubřelé ego. Nemà smysl pátrat po tom, proč se dva Češi spolu baví francouzsky a anglicky. Těch pár momentů, kdy zbytnělé ego Chytilová náhodou drží bobříka mlčení a ani se neopají pohledem na americkou architekturu a skejťáky, předkládá Forman svoji životní filozofii a je to zcela fascinující. Ale megaegu se vždy podaří nevitlivě zasáhnout a přerušit tok jeho myšlenek a zničit tak magičnost okamžiku. Samotný dokument je určitě ten nejhorší, který jsem kdy o kom viděla, protože není o dané osobnosti, ale o dokumentaristovi. Za ty skvostné oksmžiky s Formanen navzdory Chytilové je to průměr.

dva geniové spolu plynně hovoří o abstraktních věcech ve francouštině i angličtině, jen tak bokem- po přečtení zdejších komentářů o jazykové vybavenosti- kdo z přítomných zde umí plynule přecházet z francouštiny do angličtiny a řešit abstraktní pojmy,vyjadřovat myšlenky, točit filmy a pracovat s filmovým štábem v USA aby to dávalo smysl?? :D jinak Chytilová se snaží dostat z Formana hluboké myšlenky,ale on je zase naopak neumí a nechce prezentovat...hodně jsem se smála v 1:04:04 kdy Forman se už vytočil a poprvé za celý dokument mluvil česky, to je vidět, že už mu došly nervy na konec... dokument je pro mě moc chytilovský