Břímě snů (1982)

A komu by to nestačilo, nechť si přečte Herzogovy deníkové záznamy 1979- 81 vydané pod názvem Dobývání marnosti. Dočte se mimo jiné, že " jsem měl s Kinským absurdní spor kvůli minerálce, ve které se teď chce i mýt. Jinak klid. Najednou se zas rozlehlo to jeho vřískání, nemělo však s ničím tady sebemenší souvislost.  Křičel jako smyslů zbavený, jaká chátra a havěť jsou tihle kyklopští sráči Sergio Leone a Corbucci. Trvalo dlouho, než ho to vyčerpalo.  Ještě jednou se krátce rozeřval, co za beznadějně nenadané, zoufale špekaté prase je Fellini. Usnul jsem, když končilo dopoledne."

Už jen ty záběry samy o sobě jsou úžasné. Po všem tom ultra a 8K a džiga HD, podání barev věrnější než nejvěrnější, mě filmová technika 80. let pohladila po duši a po srdci a připomněla mi, co mám rád na filmu. A stejně tak Wernerovo drama rozměrů výletního parníku mi opět ukázalo, že film nemusí být jenom skvěle vyvážený a namarketovaný produkt, a že může své tvůrce stát mnohem víc (a být pro ně něčím mnohem víc) než jen miliardu zlaťáků. Neskutečné, jak (nejen) filmový svět vypadal pár desítek let zpátky a úžasné moct být chvíli ve společnosti člověka, jako je Werner Herzog, člověka neskutečné vůle a motivace, motivace naplnit svůj sen navzdory všem překážkám a příkořím.

Nature here is vile and base. I wouldn't see anything erotical here. I would see fornication and asphyxiation and choking and fighting for survival and growing and just rotting away. Of course, there's a lot of misery. But it is the same misery that is all around us. The trees here are in misery, and the birds are in misery. I don't think they sing. They just screech in pain. It's an unfinished country. It's still prehistorical. The only thing that is lacking is the dinosaurs here. It's a land that God, if he exists has created in anger. Where creation is unfinished yet. Taking a close look at what's around us there - there is some sort of a harmony. It is the harmony of overwhelming and collective murder. And we in comparison to the articulate vileness and baseness and obscenity of all this jungle - uh, we in comparison to that enormous articulation - we only sound and look like badly pronounced and half-finished sentences out of a stupid suburban novel - a cheap novel. And we have to become humble in front of this overwhelming misery and overwhelming fornication, overwhelming growth and overwhelming lack of order. Even the-the stars up here in the-in the sky look like a mess. There is no harmony in the universe. We have to get acquainted to this idea that there is no real harmony as we have conceived it.

Byla jsem jak v transu, co se všechno dělo při natáčení filmu Fitzcarraldo. Verner Herzog šel doslova přes mrtvoly, jen aby tenhle film dokončil. Sám uznává, že se občas cítil na blázinec. Nedivím se Kinskému, že nechtěl to zaplivané pití, taky bych to odmítla a o jeho zaječích úmyslech nemluvě. Podmínky v kterých se natáčelo, byly takové, že bych upalovala pryč tryskem. Docela by mě zajímalo, kolik Kinsky za tuhle roli dostal do strozoku. A bořit se až po kolena blátem, kolem sebe plazící se hady, to už bylo vážně na hranici normálnosti. Nicméně Klaus to všechno na konci shrnul zcela logickými úvahami, kde jsem pochopila, že mu to mu to myslí velmi dobře, ačkoliv tady jsem o tom vážně pochybovala. Doporučuji.

Film Fitzcarraldo je bez tohoto dokumentu jak bez koulí. Až díky němu si uvědomí jakou vůlí pro mě někdy až těžko pochopitelnou disponoval Werner Herzog, aby dokončil tento film. Na druhou stranu to vede k obdivu s čím vším se filmaři
museli vypořádat, kolik proher museli dejchnout a pokračovat dál. Trošku mně mrzí, že v dokumentu mluví z většiny jen Herzog a nemají stejný prostor minimálně Klaus Kinski a také kameraman film, protože ten musel tenkrát v Amazonii vysloveně kouzlit. Pak mám ještě trošku problém, když se vedou řeči o absolutním nevměšování do indiánské kultury a vidím jak dostávájí dolary, pár stromů tam taky zařvalo, mně by třeba zajímalo tu cestu pro přenos lodě tam asi neudělala matka přiroda, nechci ubíhat k jinýmu tématu, jen prostě pozor na to co říkáme a co pak ve skutečnosti děláme. Nejsem soudce, jsem divák, filmový fanoušek a dokument má v kontextu s filmem pro mě velmi podstatnou roli, tečka.