Babička (1940)

Medový film se skoro neustále se usmívající paní Kurandovou. Teprve ke konci je to hodně smutné, takový slzopudný doják, a to já vůbec nemám rád. Knihu jsem nečetl, zkoušel jsem to asi pětkrát, ale nikdy jsem nedošel dál než na zhruba dvacátou stranu. Film jsem viděl jako dítě v době, kdy jsem se sám stával v našich lesích Old Shatterhandem, takže mne toto nudné dílo bez dobrodružství nemohlo ničím zaujmout. Ale abych udělal mé mamince radost, ta jsem to vydržel a nenápadně si při tom okousal nudou nehty i na nohou.
Po letech jsem to tdy zkusil znovu a musím uznat že tentokrát byl můj pohled na toto dílo zcela jiný, Inu, jinak to člověk vidí ve dvanácti a jinak po šedesátce. Bohužel ani v tomto věku ne to nebavilo, ale přinutilo mne to opět se zamyslet nad hodnotami lidského života. Snímku nemohu dát čistou nulu, ačkoli bych rád, ale přece jen ta hudba a kamera by si to nezasloužily. O ději nemá smysl psát protože v podstatě neexistuje a oživují ho jen vedlejší příběhy, například Viktorčin, nebo Jakuba a jeho milé. Dám tedy dvacítku. Více opravdu nelze.

Taková tradiční česká lidová pohodovka, která pro mě byla snesitelnější díky tomu, že zde není žádná vyloženě superhrdinská postava typu Jana Cimbury, jen titulní babička, která je symbolem lidové moudrosti, dobrých mravů a letitých životních zkušeností, které mají všem něco dát do života. Takže to je hlavně spíš milé, v rámci možností i pěkné a mírně poetické, ale na mě až moc (chápej nerealisticky) idylické, abych z toho dokázal mít něco silnějšího. Nejvíc mě na samotném příběhu vždy zajímal příběh Viktorky, který zde ale prostě jen je a tak nějak se odehrává, stejně jako všechny ostatní děje. Což je nejspíš i v předloze, kterou jsem, přiznávám,nikdy nečetl. Celkově popularitu tohoto díla v jakékoli podobě chápu, beru ji a nemám s tím problém - jen prostě není pro mě. Holt asi potřebuju drobný zásah nějakých problémů v čemkoli, i ve feel-good filmu, abych ho bral jako skutečný a pevný svět. Slabé 3*

Po stránce stylu velice slušné, skutečně je vidět ta odlišnost od ostatní soudobé produkce. I vyprávění (s flashbacky apod.) je velmi slušné, film má docela spád (na svou dobu). Tyto klady však jsou vyváženy skutečně již, povýtce, zastaralým (a v mnohém překonaným, tj. lépe a atraktivněji uchopeným) příběhem, v němž se to jen hemží stereotypními postavami, které v dnešním světě a na dnešního diváka mají pramalý dopad, a zanechají nic než pobledlou, spíše nepříjemně dotěrnou, neřkuli kýčovitou než tklivou vzpomínku.

Babička je českým národním klenotem pomalu stejné hodnoty jako svatováclavská koruna a návštěva Babiččina údolí je srovnatelná s výstupem na Říp, tedy,  kdo tam nebyl, není Čechem. Mravokárně romantická představa venkovského života v devatenáctém století z pera Boženy Němcové provázela dětství asi každého z nás a to jak v povinné knižní podobě, tak té filmové. A o té Čápově se vždycky povídalo jako o té lepší. Terezie Brzková výborná, děti příšerné, i když schovávaná se jim povedla. Viktorčin příběh mě zase nebral, ale formálně byl nádherný, skoro jako kněžna v podání Marie Glázrové.

Výborné filmové spracovanie literárnej klasiky, v ktorom sa podarilo zachytiť esenciu romantizmu Boženy Němcovej. Terezie Brzková je stelesnením dobrosrdečnej babičky a životnej ľudskej múdrosti nadobudnutej vekom do takej miery, že zachádza až do rozprávkového žánru, v ktorom tiež excelovala ako múdra starenka (Pyšná princezná,Byl jendnou jeden král). Produkcia je silne dobová, čo však veľmi dobre vyhovuje duchu a atmosfére filmu, ktorý by predsa len mal byť cítiť zaprášenou patinou rozprávkového romantizmu. Podobne aj niektoré herecké výkony zaváňajú ochotníckou topornosťou, ale s ohľadom na dobu a vek filmu sa to dá tolerovať.