Znamení kotvy (1947)

Veľmi dobrá dráma matky a dcéry. Kým Pavla sa stratila, jej matka prišla o rozum a túla sa mestom očakávajúc každú loď v nádeji, že sa jej dcéra vráti. Pavla však uviazla v osídlach despotického kúzelníka Lascariho. Produkcia je kvalitná pričom výborne dramatizuje a buduje atmosféru. Postavy sú stvárnené vynikajúcu a Zdeňka Baldová je v roli pomätenej matky excelentná. Nestratí sa tu však ani začínajúci Július Pántik v úlohe kormidelníka ani František Dibarbora v epizódnej úlohe colníka. 75%

Filmů z přístavů vonících dálkami rozhodně moc nebylo. A tento poválečný film krom toho navíc symbolizuje konec prvorepublikové éry do níž typologicky ještě spadá. Vždyť zde hraje celá řady tehdejších hvězd Hanou Vítovou počínaje a Baldovou či Speergerem konče. Jde ale o drama, jemuž dominují klasické dobové atributy. Krom dvou zaláskovaných postav, u nichž existoval předpoklad, že si se závěrem skončí v náručí sledujeme spousty estrádních čísel. Při vší úctě ke Zdeňce Baldové, která se touto rolí přeci jen vymanila ze svých typičtějších představitelek, zrovna tahle úloha jí zkrátka nesedla. Jinak ale šlo o solidní drama, které se ale potácí mezi varieté, lodí a uličkami přístavu.

♫ "Bylo nás tam roku onoho, dvanáct roků statných lodníků, zpívali jsme svoje johoho, johoho, pod plachtami blíže rovníku..."V tmavých zákoutích bratislavského přístavu můžeme narazit nejen na statné lodníky, ale především na tajemnou mladou ženu (Hana Vítová). Její příběh o tom, jak se dostala do područí jednoho hypnotizéra, se zdá být skoro k neuvěření. Do poslední chvíle jsem s napětí očekával, zda ten příběh bude mít šťastný konec a do posledního dechu pak sledoval, co se odehraje na palubě lodi Kormorán. Celý film Františka Čápa s minimálně částečně noir atmosférou (deštivého dne) a působivou hudbou Jiřího Srnky mě dokázal dokonale vcucnout a nepustit.

Stratená Vítová poblúdi v daždi, kde sa jej ujme mladý lodník Pántik a odviedie si ju na loď. Kým si odskočí zachraňovať životy a materiálne hodnoty pred vodným živlom, tajomná kráska sa mu stratí a znovu objaví v taxíku s evidentne záporným magikom Kohoutom. Nasleduje úsilie o vytrhnutie chudery dievčiny zo spárov zla za pomoci kapitána Štěpánka, zvítanie sa so šialenou matkou Baldovou a drsná námornícka spravodlivosť. Príbeh je zároveň mysteriózny, romantický aj naivný, to celé v noirovej podobe, čo rozhodne nie je v našej kinematografii bežná záležitosť. Atmosféra je počas celej doby vynikajúca, bratislavský prístav, tmavé úzke uličky dnes už neexistujúcej štvrte Vydrica, pajzel plný ľahkých diev, valiaca sa voda, démonický hypnotizér a dramatická hudba doplnená preludovaním na pílu. Trošku ma spočiatku miatlo, keď v bratislavských reáliách všetci, vrátane slovenských hercov, rozprávajú po česky. Meno mesta ani rieky v celom filme ani raz nepadne. Pozoruhodná snímka z krátkeho, ale filmovo zaujímavého obdobia nášho filmu, oplatí sa vidieť.

Výborný film, který mi evokuje díla Marcela Carného či český snímek "Kouzelný dům". Paní Baldová snad nikdy nehrála lépe, k tomu Štěpánek, Kohout, Struna, moje oblíbená Vítová, skladatel Srnka, kameraman Pečenka, spisovatel Drda a samozřejmě režisérská osobnost stále nedoceněného Františka Čápa. Velká paráda. Opět musím napsat, že čtyřicátá léta považuji spolu se šedesátými za zlatou éru našeho filmu.