Bílá tma (1948)

Viděl jsem dnes poprvé tento Film a tajil jsem dech až do konce Vím že jakého roku je Film ano vím něco nemusí odpovídat pravdě ale ten konec mám rád Historické Filmy kde malá Skupina lidí se postaví proti Přesile ale u mě stejně furt vede Husitská Triologie a oni fakt ty dva partyzáni dali pod pilů?

Samozřejmě, sovětští vojáci za Stalina běžně zdolávali horské štíty s chlapem na zádech. Ale že by se našel Slovák, který polámaný, omrzlý a napůl v bezvědomí vydržel viset na zádech druhého chlapa, tomu prostě nevěřím. Musel být přikurtovaný nebo přilepený. A to nám neukázali! Moje důvěra v historickou akurátnost tohoto filmu je tak poněkud nalomena.

Hory, vitr, snih, partyzani, spaginy, esesaci, psi, vesnicani. Proste vsechno, co chcete v tomto typu filmu videt. Za zeny pak Sykorova, Tanska a Prechovska. Samozrejme je cely film protkany idealisaci, ale to tak proste je. Hlavni borec je sef partyzanu, coz je samozrejme sovetsky clovek. Za me dobry.

Tři roky po konci hrůzné a tragické 2. sv. války, lidi by patrně chtěli zapomenout, ale filmaři rádi a s nadšením tuto děsivou událost znovu a znovu oživují, alespoň na plátnech kin. Tak prý slovenský lid povstal proti německým votrelcom. Patetický úvod, že patetičtější už jsem dlouho neviděl. V úvodních titulcích čteme, že film je nakrúcaný podle skutečné události. Patetický recitátor nám to ještě znovu připomene – zde by se měla rozblikat kontrolka každého soudného diváka. Laureát Stalinovy ceny je slepý jak patrona, nejdřív střílí do hlíny a pak by chtěl střílet po dievočce. Proč na ní ten tupoun míří, když se s ní z metru baví?? Stalinův kamarád drmolí furt rusky, proč u toho nejsou alespoň slovenské titulky? Hrdinní partyzáni v ledové fujavici bez rukavic, beranici jen lehce nasazenou, aby jim jí větrák ve studiu nesfouknul, uši venku. Dievočka si v mrazu -20 °C a vánici svléká kabát, aby přikryla raněného. Při pobytu zraněných v komfortní zemliance s vytápěním a umělým osvětlením (chybí už jen vířivka) se o dobrou náladu stará Deyl. Němci střílí na slepo po asi celých slovenských horách. Když dělostřelecký granát vybuchne těsně u chaty a vyrazí dveře, tak prohlásí: „No, alespoň nemusíme štípat dříví.“ Když se frekvence výbuchů zněkolikanásobí, tak se oči sovětských znalců rozzáří nadšením: KAŤŮŮŮŠA. A propuká nefalšovaná veselice.

Málo známa česká vojnová dráma v slovenčine odohrávajúca sa v slovenských horách počas esnepéčka. Napriek tomu, že je z filmu poznať to, že vojna bola ukončená len toť nedávno, nacisti sú iba psi a že bratia Sovieti nám budú pomáhať "naveky", tak je to zdarilá dráma, jak po dramatickej, tak po akčnej stránke. Nechýba dobrá atmosféra, hlavne keď sa horami preženie metelica. Kopa slovenských hercov starej gardy tu dostala priestor - niektorí však nie celkom plný...napr. Valacha odstrielia hneď prvej minúte, keď sa objaví vo filme, Durdík st. sa tiež dlho neohreje, Chudíkovi vidíme iba ústa a nebyť záverečných titulkov, ani by som ho nespoznal, Dibarbora a Zachar plnia zasa vedľajšie role nemocných s ironickými a lakonickými poznámkami. Pre Máriu Priechovskú je to prvá filmová rola. Ako pocta vlastencom bojujúcim a umierajúcim za svoju vlasť film spĺňa svoj účel.