Jan Cimbura (1941)

Slováci podobné historické filmy točili častěji než Češi. A za Protektorátu to vůbec nebylo zvykem. Osobně ale na Honzovi Cimburovi zase nic tak hrdinského neshledávám. Jasně, měl na kontě záchrany lidí i majetku. Byl též čestným a poctivým člověkem. Jindřich Šimon Baar zde zkrátka vytvořil takového Robina Hooda zkombinovaného s Jánošíkem, ale po česku. Ono to vlastně žádný děj nemá a sází to jen na fakt, že se prostě správný Čech nevzdá, ani když proti němu stojí přesila a umí se zastat i slabších. Takže vlastně něco, co mohlo tehdejším obyvatelům zvednout sebevědomí v době Německého útlaku. Aféra s antisemitistickou scénou mi přijdou úsměvné. Protože lstivý žid údajně figuruje již v knižní předloze, která ale byla napsána dávno před nacisty.

Jindřich Šimon Baar: “Pro Kravičku” viz skvělá komedie Světáci, ve které Brodský fabuluje svůj “těžký život v dětství na venkově”, přitom zištně čerpá od tohoto autora. Baar měl život i morálku venkova v malíku (čestný sedlák Jan Cimbura byl reálná postva žijící v 19.stol.), tento film to skvěle dokazuje je bezvadně natočen a jasně ukazuje mravní hodnoty Čechů kteří vždy jen orali pole, byli solí země, která měla poněmčenou- nebo jak pravil kníže Karel Schwarzenberg počeštěnou šlechtu. Dnes by si již filmaři, takto vyobrazit venkovské židy mající hospodu většinou v “pachtu” od vrchnosti, netroufli aby nebyli označeny za antisemity. Dnes již zapomenutý snímek oslavující pracovitost, čestnost českého sedláka který si v ničem nezadá se sedlákem německým. Jasný vzkaz  zejména v protektorátu že Češi nejsou o nic méně ušlechtilí a pracovití než Němci.

Absolutně nereálný příběh o hodném a pracovitém vysloužilci Cimburovi (vojáci zpravidla končili na šibenici, měli vnímaní práva poněkud posunuté). Naprosto odporná Štěpničková. Nereálný hodný sedlák, co daruje kobylu-to je jako kdyby dnes hodný podnikatel vzal SUV za mega a daroval to účetnímu. Takovej blbec ale nikdo není. Jediná reálná scéna je vypalení žida. Ona je prostě celá evropa neměla ráda, protože stejně jako cikáni nedodržovali pravidla.

"Knihy číst? Né pantáto, to pořádnej pacholek nedělá!"Pracovitý, silný, vzdelaný, zbožný a práva zvierat presadzujúci abstinent a nefajčiar Cimbura sa po návrate z vojny nechá najať ako paholok a aj keď sú uznávané jeho ostatné kvality, je ostatným v dedine tŕňom v oku kvôli stráneniu sa kolektívu. To napraví počas hodov, kedy po dobrosrdečnom výstupe k lokálnej mentálne postihnutej osoby následne demonštruje aj znalosti bojových umení, zrovná do laty osadenstvo krčmy a je konečne plnohodnotne akceptovaný."Starý mrav káže o památkách se veselit!"Všeobecnú životnú idylu poctivého robotného ľudu, rozvážnych gazdov a osvietenej šľachty narušuje židovská menšina, konkrétne nákupno-zábavno-finančnícke centrum, kde sa slabšie povahy oddávajú alkoholu, hazardu, zadlžovaniu a zdá sa, že aj smilstvu. Pohotová amazonská výprava miestnych gazdín obratom vyrieši finančné aj vzťahové problémy, zbaví mužov všetkých závislostí a obec hebrejského parazita. Zaujímavé je, že sa rázne ženičky prekvapivo nevenujú realistickejšiemu rabovaniu, ale len pustej deštrukcii zariadenia a tovaru. Dobe vzniku zodpovedajúca agitka vyzdvihujúca vlastenectvo, pracovitosť aj antisemitizmus, solídne zahraná, hlavný hrdina je ideál hodný nasledovania, že má až divák po pozretí filmu chuť chytiť do ruky vidly alebo opraty, priložiť ruku k dielu a prispieť k všeobecnému dobru. Vynikajúce.

Československý film natočený podle románu J. Š. Baara odehrávající se na venkově v 19. století. V titulní roli, siláka vracejícího se z vojny a hledajícího službu na statku, zazářil G. Nezval. Sedlák Kovanda (J. Průcha) přijal Cimburu za čeledína a nemůže si ho vynachválit, neboť pracuje za dva, nepije, nekouří, má pro strach uděláno a miluje zvířata. Když si samotářský a uzavřený Cimbura vytvoří respekt mezi ostatními čeledíny, kteří nelibě nesou, že se s nimi nechce přátelit, přijme nabídku Kovandy, aby s vidinou většího výdělku místo dřiny na poli a v lese jezdil s kočárem a vozil panstvo na dlouhé trasy. Ve snímku se objevuje také romantická linie se služebnou Marjánkou v podání J. Štěpničkové, která se k závěru stává dominantní. Marjánka se totiž do Cimbury zamilovala, avšak vzhledem k tomu, že ji dříve s nabídkou sňatku oslovil Cimburův kamarád z vojny a Cimbura toto respektuje, třebaže se mu Marjánka také líbí, zůstává starým mládencem. Manžel J. Štěpničkové však onemocní a zemře a teprve poté se za ovdovělou Marjánkou přistěhuje Jan Cimbura. Za jednu z nejlepších scén považuji moment, kdy Cimbura přijde do hospody, popustí uzdu svému temperamentu a zjedná si tak natrvalo autoritu mezi chasou. Mezi mladíky, kteří měli k Cimburovi největší averzi a které ohromil svou silou, patřili V. Šmeral a R. Deyl ml. V malé roli právníka Miltnera se objevil T. Pištěk, kterého Cimbura uchránil před přepadením a jeho odvaha a zprávy o jeho chrabrém činu se po okolí roznesly natolik, že samotný kníže toužil získat tohoto siláka do svých služeb. Velmi zajímavá byla též boční linie u židovského lichváře. Zajímavý snímek se životní rolí G. Nezvala coby venkovského hrdiny morálně dokonalého člověka natočil F. Čáp, režisér, který v roce 1949 emigroval a točil filmy v Německu a Slovinsku, kde roku 1972 v Ankaranu skonal.