Mlhy na blatech (1943)

Mlhy na blatech stojí především na výkonu Rudolfa Hrušínského v roli čeledína, se kterým je těžké vyjít pro většinu ostatních postav. Jeho neurvalé chování, neustálé boje s autoritami, jsou zpočátku nepochopitelné. Jak by měl divák fandit někomu takovému. A pak, velmi pomalu, drobnými gesty, se jeho hrdina stává lidským. Může to být vztahem k děvčeti, které jediné chrání před svou prudkostí, nebo jeho upřímnou snahou něco vytvořit. A nebo i touhou po absolutní svobodě. Bylo náročné tento film sledovat, ale na konci mi došlo, že to uplynulo jako voda, a že se nejednalo o negativní zážitek.

Nejdivočejším koněm z celé Potužákovy stáje je Vojta. Vojta je nevycválaný samorost s dobrým srdcem, které se však stydí ukazovat. A tak jen plive na všechny strany trošky jedu, aby náhodou nevypadal jako milý kluk. Jen před mladou Potužákovou si na nic nehraje, před tou beze studu odkrývá i své nejsvětlejší a nejcitlivější stránky. Rudolf Hrušínský se beze strachu postavil před kameru a dal svému Vojtovi tolik emocí, co mnozí jeho mnohem zkušenější kolegové nedokázali věnovat svým postavám ani dohromady. Zcela zastínil i jako vždy výborného Štěpánka, který zde má menší roli, takže výslednou kvalitu filmu příliš ovlivnit nemohl. Mlhy na blatech stojí a padají s Rudolfem Hrušínským.

Působivé drama z jihočeské vesnice pod kterým je podepsán František Čáp, jeden z nejlepších režisérů předválečné doby. Po vyhnání soudruhy uplatňoval svůj nesporný talent v zahraničí až do předčasné smrti.
Film prostřednictvím dokonalých obrazů citlivě zachycuje romantickou a místy i drsnou atmosféru venkovského života.
V roli vzpurného čeledína exceluje mladičký Rudolf Hrušínský.

Není divu, proč se tento film za našeho režimu moc nepromítal, bylo tam poněkud přepánbíčkováno. Ale to je nutné přehlédnout. Tenhle film jinak patří k jedinečným dílům naší kinematografie. Zajímavá u mě byla konfrontace dvou českých legend dvou hereckých generací - Zdeňka Štěpánka a Rudolfa Hrušínského. Ten v dobách svých počátků ještě poněkud přehrával, čímž ale zdůraznil rozdíl mezí ním - schovancem, a slabošským sedláckým synkem (V. Salač). Jarmila Smejkalová byla méně výrazná, Průchova scéna opilce byla opravdu skvostná.

Jednoduchý film s takým naivnejším príbehom o prerode dospievajúceho chlapca zo zlého pytliaka na dobráckeho syna, ktorý pomáha druhým. Je dobre obsadený mladým a ešte chudým Hrušínským a nepriehliadnuteľným Štěpánkom. Dedinský život v jeho čírej podobe a občas aj nezvykle akčný a krvavý. Záver prináša pekné posolstvo, aj keď málo uveriteľné.