...a život jde dál... (1935)

Ugee buggee hege vagééé blbla atak dál, jak když fláknete doklávesnice a nebo si myslíte že na klávesnici hrajete na piáno. Nedá se to poslouchat a uráží to. Vizuálně o tom že chudí blbečci pracují, jsou happy, zpívají a zase pracují a zase krákají, a zase happy. OU ŠIT MEN !  Docela výmaz mozku a pokud to tenkrát toho roku +- viděla chudina asi si myslela že jeto OK. ALe není ! Kapitalismus je také zlověstná věc. A přesvědčovat demagogií v této formě chudé a blbé není správně.

Zpočátku působil film nesmírně nudně jako nesourodý a nekonečný sled různých národopisných obrazů ze života rybářské vesničky kdesi v Jugoslávii, neměl vůbec žádný spád. Postupně jsem si ale zvykal na jeho neskutečně pomalé tempo a sledoval spíš zajímavé výtvarné kompozice obrazů a netradiční záběry kamery, působící docela artově, poměrně nezvykle na svou dobu. Zhruba v půlce filmu se začal rýsovat i samotný příběh, který se nakonec rozvinul v docela drsné psychologické drama. Konec dobrý, všechno dobré (myšleno čistě filmařsky) - vposledku jsem tedy hvězdičku i rád proti svému původnímu předpokladu přidal.

Zlomové momenty přelomu němého a zvukového filmu u nás jsou výlučně spjaty s hostující slovinskou star Itou Rinou. Cele zaujala a dodnes inspiruje jako druhá Machatého múza vErotikonu. Její druhý český film,HanbaMedeotti - Boháče, se bohužel nedochoval celý a proto je dnes veřejnosti upíráno i jeho torzo. Nicméně Anton na ni vsadil vTonce Šibenicia dal jí tak možnost stát se první herečkou, která ve filmu promluvila i zazpívala česky. Tato skutečnost je bohužel ale také zkalena faktem, že se nám dochovala jen francouzská verze této vícejazyčné produkce. A konečně, když byla Ita oslovena pro hlavní ženskou roli v novém ambiciózním koprodukčním projektu, produkční problémy zapříčinily, že na Tonku navázala opět až po pěti letech. Mezitím se mnohé změnilo, svou slibně rozvinutou evropskou kariéru utlumila ve prospěch manželství a po té, co se rozloučila s českým filmem, natočila i své poslední filmy v Německu. Co se týká obecně hůře hodnocené stránky filmu...a život jde dál...jeho nejslabší momenty bych přisuzovala práci z dabingem, ačkoli o tomto ČHF mlčí. Konečně v letech 1933-5 byly jen minimální zkušenosti s touto filmovou technikou a právě proto tehdy fungoval fenomén vícejazyčných verzí, že. Bylo zkrátka příliš brzo, o čemž svědčí také dabingová práce na filmechExtaseaVýkřik do sibiřské noci. Ostatní mi cele vyhovuje, nemám nejmenší problém s hereckými výkony, scénářem, ani s pestrou prací několika tvůrčích týmů na interiérech i exteriérech. Naopak celek považuji za velice zdařilé navázaní naTakový je život. V ideálním případě by pak oba filmy byly prezentovány společně jako nejzajímavější příklady kosmopolitnosti českého filmu přelomu 20. a 30. let.

Když tři dělají totéž... Film, který dojel na dobové tahanice mezi produkčními společnostmi a jednotlivými režiséry. Ti se během natáčení střídali jako apoštolové na orloji. Mezinárodní ohlas měla filmu poskytnout i účast jugoslávské hvězdy Ity Riny (1907 – 1979), kterou (nejen) u českého publika proslavil provokativní snímek Gustava Machatého Erotikon. Žel, film stíhala jedna nečekaná pohroma za druhou, několikrát se měnilo obsazení hlavních postav a premiéra se nakonec odbyla až tři roky po první klapce. Současným divákům učarují alespoň vzácné záběry z dalmatského pobřeží, o jiném lze v lepším případě pochybovat.

Přes jistou neuspořádanost snímek s pěknými kulisami a slným příběhem. Díky té jedinečné atmosféře hodnotím výš.