Železný dědek (1948)

Marvan jako starý mašinfíra s láskou k vlakům, kolejím a nádražím, syn který kráčí v jeho šlépějích a jeho milovaná mašina Líza. Hezký film, takový nenáročný, s pár padouchy, kteří dělají na nádraží fiškuntálie a jeden přednosta, který s k železnému dědkovi musí po letech svárů najít skutečnou cestu. Myslím, že je tu zajímavý i prvek nacistů a Protektorátu, který je sice jen v úvodních scénách ale je to zajímavý pohled na ostře sledované vlaky. Na film se podívejte už jen kvůli hezkým parním mašinám, Marvanovi, Krejčovi a lásce k celoživotní práci na dráze.

Jarda Marvan, alias Železný dědek žije tělem i duší železnicí a zejména parní lokomotivou Lízinkou. Proto taky na sklonku okupace při útoku kotlářů na vlak neváhá nasadit svůj život a zdraví během záchranné akce, kdy Lízu odveze před střelbou z palubních kanonů do tunelu. Při této eskapádě je zraněn na kotníku strojvůdcovské haksny, takže se do druhé poloviny '45 probelhá o holi. Nastěstí bydlí v zaměstnaneckém bytě hned u depa a výtopny, takže místo melty loká Kladno či Ostravu. Moc nevychází s přednostou Podroužkem, kterej mu činí všelijaká příkoří. Dědkův zeťák zapíjí narození fakánka, i když má pohotovost. Má vyjet s mašinou k Oukropům (nebo kam) pro vlak, ale není k nalezení. Tchán to vezme proti předpisům za něj a po cestě bravurní jízdou pozpátku polapí asi čtyři utržený vagóny a zabrání velkým škodám. Mezitím vožungr doběhne loko po kolejích a vymění tchána. V půlce září dostane Marvouš dekret odesílající ho do důchodu. Na poslední chvíli se snaží s partou učňovské mládeže Lízu zprovoznit, i za cenu drobných odklonů a výpůjček z eráru. Následně je několika kazišuky označen za zloděje,  který rozkrádá materiál a vybavení dílny. Při jeho "točna dni" je ale dojat k slzám, kdy se všechno vysvětlí, objasní a nepřátelský Podroužek mu osobně doveze Lízu, aby na ní dotočil posledních 500T do 2M km na páře. Zazvonil zvonec a pokud Zelezňák nevyschl na troud u ohniště, drandí na Líze dodnes. A to je konec. Fajn pokoukání, jen ten kouř mě celkem dusil.

Československý film odehrávající se v rodině železničářů. Hlavní postava, zasloužilý a zanícený strojvůdce Antonín Matys (J. Marvan) zachrání před německým náletem svou milovanou lokomotivu, během hrdinné akce je však raněn. Matys, zřejmě díky jeho zkušenostem a celoživotní lásce k železnici, je neoficiálně na dráze přezdíván Železný dědek, avšak oslovení není míněno posměšně, nýbrž spíše s uznáním. Příběh se střihem dostává do poválečného období, Matys si stále léčí zranění a dostihne ho obava, že by ho snad jeho nadřízený přednosta stanice Podroušek, s nímž má pokřivené osobní vztahy z období okupace, chtěl poslat do penze. To Matys, pro něhož vlaky představují smysl života, nechce dopustit a na vlastní pěst spolu s učni opravuje jeho poškozenou lokomotivu, aby s ní mohl vyjet na trať. Součástí Matysovi rodiny je zeť Jandera (O. Krejča), který se taktéž věnuje řemeslu strojvedoucího. Zrovna když oslavuje narození syna, je povolán do práce, neboť má pohotovost, avšak opilého Janderu vytáhne z bryndy právě jeho tchán a zkušeným způsobem nastalou situaci vyřeší. Domnívám se, že snímek V. Kubáska není poznamenán tlaky na adoraci nového politického zřízení, které vzniklo v roce uvedení filmu, a to pochopitelně nedovolilo snížit kvalitu filmu zbytečnými propagandistickými bláboly, jak bylo v té době běžné. Ve vedlejších rolích jsme mohli shlédnout mladého topiče L. Lipského, zloděje a opilce v překvapivém podání V. Hlavatého, zmíněného přednostu stanice V. Bočka, listonoše S. Neumanna, mladého výčepního K. Effu či vedoucího železničního depa J. O. Martina. V ženských rolích se objevila M. Ježková jako Matysova manželka a M. Kautská jako jeho dcera. Přestože se snímek věnuje životu v železničářské rodině a Matysovu oddalování odchodu do důchodu, nenabízí příliš dramatických a ani zábavných událostí. Veškerý humor zde plyne z nevídaného Matysova nadšení pro dráhu, kdy například osobně kontroluje časovou přesnost průjezdu vlakových souprav.

Film nejspíš natočený po únoru se zatím nedal považovat za budovatelský. Strojvůdce v něm prožívá své poslední dny před důchodem a je vystaven pokroku, který nelítostně přichází. Ještě naposledy se mu ale dokáže vzepřít. Kdo jiný by v tehdejší době dokázal tak dobře zahrát železného dědka než Jaroslav Marvan? Nachází lásku k povolání a učí to i ty okolo sebe. Vzhledem k roku vzniku se jedná o velmi přijatelný snímek.

"Pane Matys, nebejt vás, tak jsme na hadr!"Zaslúžilý staršina železničiarskeho klanu, toho času na PN, je napriek zásluhám počas vojny na najlepšej ceste do dôchodku, kam sa mu ale ani trochu nechce. Nielen že počas krízových situácií uplatní dlhoročné skúsenosti, ale ešte s učňovskou úderkou tajne reparuje svoju milovanú lokomotívu a chystá sa, ako ešte všetkým ukáže, že nepatrí do starého železa. Jeden z miernejších budovateľských filmov bez spevu a súdruhovania, v jednej scéne dokonca nostalgicky spomínajú na Masaryka, s excelentným Marvanom, železničnou atmosférou a veľkolepým happyendom. Veľmi dobré.