Žízeň (1949)

Na svou dobu (po Vítězném únoru) dobře natočená vesnická agitka  o suchu v roce 1947. Na jednu stranu je zde jasné ideologické zadání, na druhou stranu se tu však ještě ani náznakem nehovoří o komunistech či budoucí kolektivizaci vesnice. Strana ještě potřebovala mít drobné soukromě hospodařící rolníky na své straně, proto jsou ve filmu dramaticky vykresleny jen napjaté třídní rozdíly mezi mazaným bohatým statkářem a drobnými rolníky, z nichž někteří jdou dokonce boháči naivně či sobecky podlézavě na ruku, než prozřou díky čestnému předsedovi MNV, kterému jde především o blaho celé vesnice. O něčí stranické příslušnosti zde nepadne ani slovo. Pokud si odmyslím ono ideologické zadání, jsou vztahy a poměry na tehdejší vesnici myslím vykresleny poměrně věrohodně a film je tak svým způsobem i cenným historickým materiálem, i když je zároveň poměrně schematický A není si třeba myslet, že budovatelské nadšení v těsně poválečné době u nás neexistovalo - opak je totiž pravdou, jinak by většina lidí tehdy komunisty v relativně ještě svobodných volbách nevolila. Dnes už by se divák ostatně o tehdejších poměrech na vesnici před komunistickým převratem stěží měl šanci odkudkoliv ze současné tvorby něco skutečně dozvědět.

Zase tak hrozné to není. Vzhledem k tomu že se to natočilo v roce 1949 a odehrává v 1947 tak tam kupodivu není jediný soudruh jediná zmínka o Sovětském svazu. Žádná kolektivizace prostě nic. Část obce pracuje společně, zbytek těch velkých sedláků si stále žijou podle svého. Celé se to točí kolem sucha a nedostatku vodu, kterou samozřejmě mají jen ty nejbohatší a ty nechtějí dopustit, aby obec vybudovala vodovod. Což je vlastně nerozum, protože vodovod pomůže všem. To že se vodovod realizuje během asi dvou tří dnů je sice zvláštní, ale možné vzhledem k tomu kolik lidí to kopalo a pomáhalo to muselo jít hodně rychle.

Film podle pevné stranické šablony o třídním boji proti vykořisťování dělnické třídy buržoazií a za nový řád. A taková šablona zapadala úplně do všeho. Tady tvůrci použili ve své době reálné stavby vodovodů v obcích a v příběhu si k nutnosti stavby vypomohli hydrologickým suchem, které nastalo v roce 1947. Pro Josefa Becka se jednalo o druhý budovatelský film, a jak už dnes víme, role budovatelů už mu zůstaly pro spoustu dalších obdobně stranických počinů. Jen pro zajímavost, pokud jde o stavbu vodovodu na vesnici, následující rok byl do kin uveden další takový film a to pod názvem ´Slepice a kostelník´ (1950), kde se Vlasta Burian u komunistických funkcionářů vykoupil z politického poválečného marasmu rolí třídního nepřítele sabotujícího tuto stavbu . Film  má vše, co měl dle stranického zadání mít, a v dnešní době už jen představuje zábavnou spojnici z historií oné neslavné éry.

Suché leto, neradostne naladení ľudia chodia s kýblami k posledným vysychajúcim studniam a prepadajú trudomyseľnosti."To víte, musím zachytit to překrásné, zcela zvláštní léto!"Našťastie sa jedná o vojnovým utrpením zocelenú akčnú generáciu, ktorá sa namiesto rečí o klimatickej kríze podujme pod vedením rázneho predsedu Beka postaviť vodovod a priviesť vodu z prameňa až do stredu obce."Tak občané, končím schůzi, děkuju vám a zítra ráno začínáme!"Polená pod nohy tomuto všeobecne prospešnému počínaniu samozrejme hádžu bohatší gazdovia disponujúci ešte vodu dávajúcimi studňami na čele so statkárom, ktorý má k dispozícii celý rybník, kde sa jeho zhýralé dietky oddávajú člnkovaniu a iným buržoáznym kratochvíľam."Náš dobytek jejich vodu pít nebude! To ho radši necháme zdechnout!"Intrigovaniu urobí koniec očakávaný príjazd nákladiaku s brigádnikmi za zvukov skoro až anjelských fanfár, ktorí v svojich radoch privezú kontrolné orgány z mesta a tí zatočia s neplnením kontingentov, šmelinou a inými neprávosťami."Chcete aby vám studnu vzal do správy místní národní výbor?!"Voda sa prúdom dovalí do žľabu, oportunistické živly v podobe umelecky založeného učiteľa prebehnú na správnu stranu a všetko je tak ako má byť."Neměl by jste tak snadno odpouštět, vždyť ani nevíte komu!"Solídna budovateľská agitka, plná kvalitných hereckých výkonov, vtipných hlášok a optimizmu, aká ma vždy poteší."Nashledanou, musím za kravama."

„A vy zajedete do cihelny a koupíte tam všechny trubky. A maj po vodovodu.“  - cha cha cha. Jediným tématem je vodovod. Vodovod na všechny způsoby. Film se odehrává asi tak ve dvou až třech dnech. Za tu dobu se vodovod stihne vymyslet, naplánovat, schválit, vyměřit, postavit a přes zákeřné diverzní akce kapitalistů i spustit. Pěkný výkon zde předvedl Vykypěl. Ve 37 hraje sedláka fakt skvěle. Bek tradičně v roli rázného a usměvavého chasníka. Některá jednání a motivace postav jsou fakt podivná. Škoda zbytečného klení ("sakra" x 100). 30 %