Ženy u benzinu (1939)

Jak jsem se těšila, pěkně mě to otrávilo. Pseudofeministické, překombinované, propagace dnes už přežitých "hodnot". Z postav si mě nezískala žádná. Jedna z ústředních dvojic má být navíc přitrouble lidová, což bylo dost otravné. Zlatokopka, co si hledá bohatého manžela, zas ve vteřině prohlédne a skočí kolem krku tomu čestnému. Epizodní rádoby vtipní zákazníci. Můžu nedoporučit.

Únik do světa humoru pod stínem orlice. Píše se rok 1939 a nad českými zeměmi se stahují mračna protektorátu. Právě v této tísnivé atmosféře přichází do kin lidová veselohra, která si neklade za cíl nic menšího než nabídnout divákům kousek ztraceného klidu. Tvůrci vsadili na osvědčenou kartu. Poctivé komediální řemeslo, které mělo v těžkých dobách fungovat jako hojivý balzám na duši. Na plátně doslova září mladé ženské tváře, jejichž živelná energie a šarm strhávají veškerou pozornost. Sekundují jim přitom zkušení komici ve vedlejších rolích, kteří i z té nejmenší etudy dokážou vytěžit maximum humoru. Právě jejich přítomnost povyšuje sled jednotlivých scén, které občas připomínají spíše sehrané anekdoty, na ucelený a neobyčejně lehký divácký zážitek. I když snímek neaspiruje na převratné umělecké vavříny, v sevření sílícího tlaku německé produkce jde o obdivuhodně solidní kus zábavy. Film tak beze zbytku splnil svou nejdůležitější historickou úlohu. Otevřel lidem bránu k úniku z mrazivé reality do laskavého světa, kde dobro, vtip a upřímný smích stále ještě drží hlavní slovo. Je to připomínka, že i v nejtemnějších časech je humor nejlepším způsobem, jak si uchovat vnitřní svobodu.

Pokud v Ženách u benzínu, někdo vidí projev emancipace, nebo dokonce feminismu, tak nepochopil zcela očividný záměr tvůrců. I přes ten progresivně se tvářící úvod, dávají feminismu pěkně na frak. Ženy patří do chomoutu, neb jejich účelem je rodit děti. A dá rozum, že to bez mužů nelze... . Ale i kdybych pominul fakt, že jde o plytkou mravokárnou agitku, tak scénář je prvoplánovitý, nenápaditý a velmi řídký. Pravda, v žádném filmu pro pamětníky jsem neviděl tolik žen pohromadě...v tomto ohledu je to jistě rekord. Zajímavé bylo i nahlédnutí, jak vypadaly první benzinky. A ano, díky postavě Františka jsem až teď pochopil, proč byl ve třicátých letechFanda Mrázek, tak populárním komikem. Vlastně až teď jsem českéhoJerry Lewiseviděl v plném nasazení. Netradiční byla i čistě pozitivní roleRůženy Šlemrové, kterou tehdejší tvůrci využívali spíš do rolí meger a rázných matek. Tím ale výčet zajímavostí končí.Jakkoliv nejsem fanda toho dnešního, extrémního feminismu, tak po tomto filmu mi je trochu hořkoa mnohem méně se divím, že ženám trvalo tak dlouho přehodit výhybku, aby se z toho zatuchlého močálu - tuhého patriarchátu, mohly vymanit.

První scénář Josefa Macha, což je ten režisér, který pak točil snímky jako Tři chlapi v chalupě, Na kolejích čeká vrah nebo Hrátky s čertem. Vozy, péče o ně, údržba a řízení spadaly výhradně do kompetence mužů. Jenže třicátá léta znamenala také příchod emancipace a ženy se stále více chtěly podobat mužům, samozřejmě ne vizuálně ale hlavně co se činností a správcovství týkalo. Chtějí to zvládnout i co se aut a tankování týče. Nemohlo na tom být nic těžkého ani tehdy ani dnes. Ačkoli já osobně auto nikdy netankoval. Vše přitom zase vznikne kvůli muži, který až moc koukal po mladé holce. Samozřejmě, že snímek obsahuje happy end, přeci si nebudou dvě tytéž firmy konkurovat, což záhy hrdinové pochopili. Ve filmu hrála plejáda krásných hereček. Jde o svěží komedii, která rozhodně na svou stopáž pobaví.

Místy milé, ale většinou takový slepenec scének včetně rádobyzábavnosti (bezdůvodně se řehtající  dědek bez peněz, Franta Paul jako skoro vždy jen cenící se od ucha k uchu). Problém je podle mne v předloze Vladimíra Zíky, což byl chrlič knih všeho druhu pro děti, mládež, ženy, psal i scifi, za války i vysloveně kolaborantské knihy. No scénář je začínající Josef Mach plus pan režisér Kubásek, což je taky nic moc.    Spousta figurek mužských i ženských, jakoemancipační komedaj s tím, že nakonec se vše v dobrou podřízenost mužům obrátí). Paní Šlemrová obzvláště nepříjemně pištící, Borský jako vždy k ničemu, Gustav Nezval atd v obvyklých šaržích. Podle mne tam chybí někdo další, protože Šlemrová a Kreuzmann na ústřední dvojici herecky nemají, jsou to výborní, ale jen figurkáři. Blondýn je zde skutečně hafo, Jičina Sedláčková opět pěkná jako v Evě tropící hlouposti (taky je to stejný rok), Kabátová a další taky celkem hezké.