Pozdní láska (1935)

Priemerná predvojnová melodráma s takpovediac priamočiarym mravoučným príbehom obchodníka Kubašty, ktorý po vydaji netere zostáva osamelý a padne do osídiel mladej falošnej a záletnej gazdinej. Produkcia je pomerne dobrá ale jej práca s atmosférou je slabá a ťarbavá podobne ako herecké výkony, ktoré mnohokrát vyznievajú strojene.

Nijako si nepomôžem. Všetky moje sympatie si získala životaschopná Věra. Je živelno-zvodne pôsobivý životný bar-bar-barový rozlet zarazila banda zaprdených malomeštiackych hlupákov. Na ich čele stojí trápne moralizujúci doktor. Tomu by som ihneď odobral lekársky diplom. Veď "vďaka" jeho ozaj skvelému "akčnému" nápadu exne v závere starší človek. O jeho zdravotných súženiach predsa dobre vedel. Bravó! takému lekárovi, ktorý si ani len nevie vyhodnotiť, že isté situácie v živote s takmer stopercentnou istotou zapríčinia smrtiaci infarkt. No a mladý Věrin amant? Ten celý film zanedbáva ťažko chorú matku. Len aby potom, čo dostane vynadané, sa kajúcky odhodlá k zmene. Tým, že do poľovníckej chatičky miesto Věry začne ťahať nôžky Aničky. Tej, čo sa mu obetavo o matku starala, keď s ním Věra v chatke chrápala. Samozrejme, pre bývalú nemá dobrého slova, pretože sa pripojil k hlasu "morálnej väčšiny". Úbožiak. Film sa úporne snaží dokázať niečo iné, no tentoraz som si to vyhodnotil úplne jasne. A toho trpáckeho predavača - syna básnika Stanislava Kostku Neumanna - toho by som z lahôdok hnal hneď. Všetko, na čo siahol, padlo. 70%.

"Kubašto, Kubašto, co by sis počal s takovó ženskó, to by byl pěkné kontrapunkt", by zazpíval Petr Skoumal, kdyby dal přednost Kubaštovi před Haraštou. Příjemné překvapení! Příběh, který není odbyt koncem (starých dobrých) patriarchálních časů, strategie se nezměnila, pouze taktika. Věra Náhlovská (Blanka Waleská) na to zde šla příliš zhurta, to už se nedělá, zdání je třeba vždy zachovávat. Ostatně všechna Klostermannova díla jsou, především díky jeho starozákonní svěřeposti, stále aktuální. Dovedu si v mysli natočit (točí se mi tam) třeba příběh Váši Šáry z Klostermannova Ecce Homo, který vyšel už před více než 100 lety. Ale vlastně raději ne, točte podle Hrabala, tam se toho nedá tolik zkazit; i když přece, pane Menzle.

Smutný príbeh. No nie iba smutný. A parádni herci. U mňa na vrchole dvojka Ferbasová-Neumann. "Tadyhle mi upletla nátepníčky." Stanislav Neumann je môj favorit.

Film jak pro koho. Mne nebavil a nezaujal, ale přesto mu musím určité hodnoty přiznat. Podruhé ne.