Píseň o velké lásce (1932)

"Más mě aspoň trochu ráda?" -- "Zůstanu u tebe, dokud mě nevyženeš!"---- Procenta nelžou, tohle je fakt něco... Ono je ve výsledku jedno, že to byl původně němý film (byť dodatečné ozvučení tomu dodává mizernou vrstvu navíc skrze mdle herecky podané dialogy, ale za ty může hlavně scénář, který je má pitomě napsané), tady je špatná už obrazová, vyprávěcí i stylistická složka. Časoprostor je celý pokroucený, takže zapomeňte na logiku počasí (a někdy i střídání dnů a nocí), kdy v několika scénách v krátkém časovém úseku je bouřka i krásný slunečný den zároveň, zapomeňte na logiku prostoru, kdy hájovna sídlí pod skalou kdesi hnedka u silnice, pod níž je těžce strmý kopec dolů, zapomeňte na jakoukoli práci s vedlejšími postavami, které se objevují a zase mizí naprosto spontánně, nehledě na to, že uteklo dlouhé časové období a v něm musely něco dělat a nějak žít. Vše je podřízené neschopnému scénáři, který sice vypráví skoro vše skrze protagonistu Karla, něžného milovníka s velkou smůlou, ale každý časový skok s ním působí, jak kdyby celý fikční svět vždycky zmrzl a prostě jen plynul čas, dokud nepřijde další scéna. A u práce s vedlejšími postavami včetně klasické "dívky se zlatým srdcem" Anušky už je to teprve dost poznat. Zvlášť, když si Anuška Karla v závěru najde jak nic a do té doby jí nenapadlo ho hledat, ačkoli Topola vždycky nesnášela. Ono by se dalo dlouho mluvit o tom, jak na sebe veškeré dějové linie prapodivně (ne)navazují a některé sotva mají něco jako vyvrcholení, ale zároveň je celý film natolik velký freestyle, že tím je místy až fascinující. I Kmínek aspoň tohle trochu dokázal ukočírovat, byť všechno ostatní famózně pokazil, ale tady fakt nefunguje vůbec nic. I čistě němé herectví působí podivně, zvlášť u milostných scén Karla a Hanky, které působí spíš jako nemotorné námluvy nespecifikovaného živočišného druhů a ne jako dvou dospělých lidí (byť možná taková romantika tehdy byla, ale s něčím podobně divným jsem se u českých filmů stejné éry ještě nesetkal). Ale on tady vpád kterékoli postavy působí dost mimózně... A to jsem ještě nezmínil chyby skripitu, které vyloženě bijí do očí, například když Topol v jednom záběru hrozí pravou rukou a v následujícím, přímo navazujícím, hrozí levou a pravou má v kapse... Nevím, kde se to během produkční historie zvrtlo, ale tohle je fakt hrůznost. Hvězdičku ale musím dát, samozřejmě za nechtěně zábavné momenty,. kterých naštěstí není úplně málo (a bohužel taky ne dost). Já se fakt víc než u klasických komedií bavím u takto zmršených děl... 1*

Prvních deset minut naprosto stačilo k úplnému znechucení a ztrátě zájmu. Měl bych dát plný počet sám sobě. Už po pár minutách se tu vyje, ale kdyby to byly alespoň ženské, spral to kat, ale chlapi. No, prostě, asi tak. Nevšímejte si děje, nestojí za nic, ale kdo má rád úplně první filmy hned po němé éře, jistě si to vychutná. Mluvu, kameru a hraní očima. Právě pro tyto technické věcičky a herecké umění dávám čtyřicet procent.

Příšerně natočené a zahrané, i s ohledem na tehdejší dobu. Dějově nevím, žádný jsem nepostřehl.

Slabší film s jednoduchým příběhem s počátky zvuku, herecky ani jinak neoslní, ale dá se na to koukat. Hodnocení: 35 %

Amatérsky napsaný, natočený i zahraný film. Tvůrci zjevně měli zkušenosti z němého filmu, ale ve zvukovém si vůbec nevěděli rady. Stručné dialogy, ochotnické herecké výkony (včetně Pištěka !), exteriérové scény jsou buď němé nebo mizerně dodatečně ozvučené. Jen pro otrlé diváky nebo masochisty !