Zlé pondělí (1960)

Jestli jsme něco za Československa v rámci filmů uměli perfektně, pak to jsou psychologické filmy. Jistě, najdou se nepovedené výjimky, ale na ty jsem zatím narazil málokdy. Zlé pondělí se ale povedlo - postavy jsou precizně a uvěřitelně vykreslené (líbilo se mi, že každé z dětí má skutečně jiný charakter a přístup k situaci) a tak je to i se scénářem, dialogy a vedením příběhu (a je to i dost psychologické - člověk chápe, proč se ty děti tak chovají, jelikož se z toho filmu dá vyčíst, jací na ně jsou jejich rodiče a ten vliv je znát právě i v těch dětech - napsal jsem to hrozně, ale snad chápete, o čem píšu). Je to povedené i po filmařské stránce, jen těch detailních záběrů na obličeje mi přišlo zbytečně moc. Podařené jsou i herecké výkony (překvapivě i u těch dětí), líbilo se mi i prostředí tehdejšího Brna a má to taky sympatickou stopáž. Jen tomu chybí nějaká silnější atmosféra a taky se mi to bohužel, jak se říká, nezažralo pod kůži. Ale i tak, velmi povedený film - a vlastně si vystačí s málem. Btw, možná by mě i zajímalo, jak by vypadala alternativní verze konce, toho... no, nebudu spoilerovat. Stejně mě ale překvapuje, jak ten film strašně zapadl. A neoprávněně. 4*

Dobrý film s přiměřenými dětskými výkony. Rozvedená Chramostová si domu přivede vopelýchanýho pilota. Starší syn ho nesnáší (asi ne bezdůvodně) a raději bivakuje v dešti na střeše, než aby s ním byl doma. Mlsný kocour nelení a snaží se získat přízeň alespoň jeho mladší sestry. Nakonec si jí posadí (spíše položí) na klín (úplně cizí chlap) - vůbec jsem z toho neměl dobrý pocit! Matka se po návratu jen shovívavě (a provinile) uculuje. Nejdříve ho che vyhodit, ale nakonec si toto nedůvěryhodné individuum doma ponechá. Pěkné sólo na trubku, ale určitě jsem tuto melodii už někde slyšel. Napínavý konec. V roli jednoho z otců celkem sympatický neustále se (někdy snad až trochu křečovitě?) usmívající Vykypěl. 60 %

Tyhle morality se ve "svobodné" společnosti příliš nenosí, ale právě pro ně to byl velmi dobrý film, s dobrým scénářem i výkony herců. Velmi dobrá byla (jako vždy) Vošmikova práce s dětmi, kluci i holčička byli opravdu bezprostřední. Ladislav Pešek v roli přísného, ale zároveň sobeckého maloměšťáka, toužícího po karierním vzestupu, obhajující svého syna. Oldřich Vykypěl jako otec, který sice má svého syna moc rád, ale povinnosti k podniku i k podnikové kapele mu nedovolují chlapce blíže pochopit. A pak dvojice Chramostová - Deyl a synek, který žárlí na přítele své matky... Když pak dojde k neštěstí, každého z té trojice hryže svědomí, ale každý přistupuje k zodpovědnosti jinak. První malý Smyczek) z ní díky výchově ve své rodině utíká, druhý by naopak rád svému zraněnému kamarádovi poskytl i svoji krev. Ten třetí se raději schová v lijáku na střechu domu... Film jsem snad viděl poprvé - a líbil se.

„Táto já jsem tě dneska tolik potřeboval…“Svět dospělých je někdy z pohledu dětí tak nepřístupný ... Radek, Pavel a Ondra, tři normální kluci vyvedli „klukovinu“. Zvláště jeden z nich Radek teď neví, jak se s tím vypořádat. Venku prší a on zoufale pobíhá ulicemi města, až se nakonec dostane na místo, kde se dozví uklidňující novinu. Kouzelné na tomto filmu jsou obzvlášť některé klučicí dialogy („Poslouchat se musí…. Já bych nikdy někoho neposlech, kdo neříká pravdu… Ani svého tátu? Můj táta vždycky mluví pravdu…“). Vůbec ten dětský svět, v kontrastu s tim dospělackym, je zde vyobrazen docela zajímavě. Jen si tak trošku říkám, jak strašně se za těch 60 let změnila doba. To bezstarostné pobíhání dětí po městě je v dnešní době žel dost nemyslitelné…

Zlé pondělí nabízí skutečně intenzivní divácký zážitek. Vošmik velmi dobře pracuje s dětskými herci, dospělí pak mají příležitost jen na nepatrném prostoru sehrát samostatné příběhy, které by v jiných rukách vydaly na celou sérii melodramatických filmů. Zlé pondělí je film podobného ražení jako Svědomí, dusí každou svou minutou. A je skutečně jen na vás, jestli si takový zážitek chcete dopřát.