Hry a sny (1958)

Padesátá léta z filmu přímo sálají, a přestože je vývoj děje poněkud roztříštěný, tvůrcům se podařilo dokonale navodit atmosféru ve vidění světa předškoláků a jejich myšlenek pomocí poetického přístupu. Úsečné věty, místy až filosofické v dětském podání, malý Míša Staninec dokázal podat zcela bravurně. Ten je hlavním hrdinou obou příběhů, kdy mu v tom druhém neméně zdatně sekunduje ve stejném věku Evička Hrabětová. Zásluhu na tom má i režisér Milan Vošmik, který je ukočíroval k takovým až roztomilým hereckým výkonům. Oba příběhy měly především zdůraznit výchovné aspekty a morální hodnoty, což se v daném provedení i povedlo. Jde zkrátka o jakousi ideologickou přípravu na zodpovědný dospělý život se všemi politickými aspekty doby. Těžko však říci, komu je vlastně film určen. Dětskou atmosféru to má, čemuž napomáhají i herci v dospělých rolích. Mohou ale děti něco takového vůbec správně pojmout? Zejména dané aspekty manželství v druhé povídce. Pro dospělé diváky je však film stále příjemný a ve své roztomilosti a dětském uvažování dokáže vyvolat i jejich vlastní vzpomínky na dětství. A to se počítá.

Půvabný povídkový film, který současně názorně ukazuje, jak dětský pohled dokáže zastínit celý svět dospělých, i odhaluje smutek za vším tím pevným, kamenným, z čeho je vybudován. Vánoční příběh o ztraceném chlapci uvádí do odcizeného předpůlnočního labyrintu, v němž všichni spěchají k okamžiku vysněného míru v teple domova, a ve svém kvaltu přehlédnou naplňující se pohár hořkosti ve zbloudilém malém srdci. Již v této pokročilé vánoční náladě zasněžené Prahy se profilují jediní adekvátní spoluhráči dětských her – vysloužilci a outsideři všeho druhu, k nimž lze připočíst jak mladíka z bedny z druhé povídky (ve skvělém podání Miloše Nesvadby) a jimž vévodí kolotočář, rovněž výstižně ztvárněný Ladislavem Peškem. Krátké i delší dialogy dětí s těmito postavičkami zároveň odkrývají, jak tito osamělci dokáží bystře zareagovat a v tom nejvzácnějším okamžiku, kdy se zdi jejich opuštěnosti prolomí, zahořet, i jak ani oni nedokáží ten široce rozevřený dětský zrak naplnit. Zvláště bolestně tento kontakt – a konflikt – vyvstává v rozhovoru na strážnici, kdy se staršina neúspěšně pokouší zastavit čas. Ten ještě živěji prchá ve druhé povídce, v níž interakcí přibývá a prohlubují se i novým, ženským elementem v podobě chlapcovy kamarádky. Její přítomností se zároveň odkrývá, jak nezbytná je pro muže jakéhokoliv věku ona ženská touha po životě: dívenka se instinktivně brání všemu, co by jejich křehkou jednotu mohlo narušit, a přestože se oba ústřední protagonisté vyjadřují „jen“ dětsky, naivně, naléhavost tohoto poselství nic neumenšuje.

Milan Vošmik mě svou tvorbou (až naZlé pondělí) nikdy tolik neoslovil jako filmy Karla Kachyni, ale Vošmikova práce s dětskými (ne)herci dosahovala též velmi pozoruhodných výsledků. Komu jsou věnovániHry a sny? Dětem, které dokážou vidět svět kolem sebe jinýma očima, dokážou u her zapojit obrovskou fantazii, ale i dospělým, kteří se ve svém okolí s dětmi setkávají a teprve s odstupem času si víc uvědomují výjimečnost těch zašlých dětských let. DĚTSTVÍ... výjimečné jako okamžik, když se rozsvítí to vánoční náměstí... doba, kdy za křídou namalovaným oknem s kytkami na dřevěné zdi vidíme opravdu okno s kytkami a ne pohou kresbu křídou... kdy vlastně stačí obléknout kostým, vidět pár obrázků a slyšet zpěv z gramofonu, abychom se na pár minut ocitli v nějaké exotické krajině. V rámci společensky rozporuplného období 50. let natočil Vošmik určitě jeden z nejpovedenějších snímků pro děti a mládež, s nebývale civilními dětskými výkony, bez jakékoliv ideologické myšlenky, byť černobílá stylizace s loudavějším tempem byla na mě coby současného diváka v obou povídkách možná až trošku moc líně loudavá...70%

Tento film je poetickou výnimkou v portfóliu Milana Vošmika, dvorného režiséra angažovaných socialistických filmov pre deti. Jeho tvorba mi príde rovnako vzdialená a "nepochopiteľná" ako staré nemé filmy. Verím, že v čase vzniku to mohli byť nadštandardné počiny, ale mne pripadajú pomalé, nudné a zvláštne.

Hry a sny jsou laskavým filmem, určený především pro dětské publikum. Hry a sny jsou samozřejmě poetickým výtvorem, vizuální stránka vyznává estetiku k rozkvětu nálady hravé představivosti. Herecké obsazení svým charakterem laskavost k dětem něžně podporuje. Hry a sny jsou bohužel také neohrabaným filmem pro děti a ve výsledku se méně, či více míjí se svým původním ručením. Hry a sny ukazují ztracený svět minulosti v jeho skromnosti a romantické zasněnosti. Hry a sny jsou také sentimentálním povídkovým filmem, formálně propojeným, idylicky rozděleným. Hlavní postavou poetického rozjímaní je Petr Vrba (zajímavý Michal Staninec), nebojácný malý chlapec předškolního věku. Bezstarostně si užívá svá dobrodružství svobodného potulování zasněženou i rozkvetlou Prahou. Poznávání života je okouzlením představou a přáním i nostalgií nejmagičtější částí růstu a věku dítěte. Obě povídky propojuje také postava taxikáře (velmi příjemný Stanislav Neumann), dobráckého klíčníka do slibované říše pohádek a her. A částečně také policejní staršina Bedrna (sympatický Martin Růžek), starý mládenec a vysvoboditel chlapcova vánočního ztracení. Výraznější postavou vánoční povídky je Petrův vánoční zachránce z truchlení a policejní četař Hájek (mladý Vladimír Hrubý). K výrazným postavám prosluněné povídky patří malá souputnice Petrova dobrodružství a společné hry na manželství (zajímavá Eva Hrabětová), důstojný maharadža Tonda (dobrý Eduard Kohout), zamilovaný mladý malíř Mirek (příjemný Miloš Nesvadba) a osamělý pouťový komediant s laskavým srdcem (velmi zajímavý Ladislav Pešek). Z dalších rolí: zvědavá malá holčička s pivem (Miluška Baliová), pospíchající muž s kaprem (Josef Kemr), pracující lampář (Eman Fiala), nevrlý hlídač zavřené vánoční tržnice (Josef Vošalík), probuzený zákazník taxíku (František Vnouček), malířova známost Fanča (Miriam Hynková), snaživý vrchní číšník (Gustav Hrdlička), seriózní oddávající úředník (Jiří Pick), mladý ženich (Jan Přeučil), či svérázní manželé Masopustovi s mluvícím papouchem (Ota Motyčka a Marie Buddeusová). Hry a sny jsou příjemným poetickým filmem, byť je jeho dětské určení zpochybnitelné. Potěší, ale uchvátit již nedokáže.