Anička jde do školy (1962)

Nenáročný film z pohledu malé holčičky, která se přestěhuje do města a jde do první třídy. Je to takový ten příběh, kde toho moc nestane a koukání na něj vám hezky uběhne. Moc se mi líbila Bohdalová v roli jejich paní učitelky a Rudolf Hrušínský jako tatínek Aničky. Společně žijí všichni na sídlišti a k Vánocům Anička dostane rybičky a hezkou hrací pokladničku. Dnešní děti by se na to měly podívat, aby viděly, jak se mají chovat ve škole, k rodičům a starším lidem obecně. To co dřív lidem stačilo a byli šťastní..

1 2 3 4 5 jablek. 1 2 3 4 5 aut. 1 2 3 4 5 raket. Gagarin! Výborně Pepíčku, máš pentagram. Ehm, teda co to plácám. Hvězdičku, že. Otylý ulízaný Hrušínský koupe malou holčičku - ňák z toho nemám dobrý pocit. Tak děti, za chvíli tu budou Vánoce. Možná vám babička říkala, že to je křesťanský svátek. A přesto je my komunisté slavíme také. - A proč soudružko učitelko? - No prostě to tak je, zbytečně se nevyptávejte a rači utíkejte pro stromeček, ať se máte čemu o Štědrém večeru klanět. Hláška filmu: "Dělníci v Rusku vyhnali pány. A u nás jsme vyhnali pány v roce 1948." Havelka lehce za očekáváním.

Ačkoliv zde hraje spousta slavných herců (Bohdalová, Hrušínský, Štěpánková, Menšík, Zázvorková, Fiala...), tak tento film televize vůbec nevysílají, a proto je absolutně neznámý. Ten důvod je prostý. Jedná se o vyloženě dětský film, který dnešnímu divákovi kromě pár nostalgických výjimek (staré autobusy ČSAD, pasoucí se kráva u cesty a především rozestavěná pražská sídliště s obrovskými jeřáby) nemá co dát. Středem filmu je Anička, která jde poprvé do školy a s partou dětí si především hraje na rozestavěném sídlišti. Film končí prvním vysvědčením. Roku 1962 to mohlo na dětské publikum zabrat, dneska už to nezapůsobí. [227. hodnocení, 16. komentář, 60%]

První půlrok v životě malých prvňáčků mě dostal. Ani ne tak poněkud ukřičenou ústřední herečkou nebo agitující "Bohdalkou", ale zejména kouzlem doby, která z filmu sálá. Všechno to kolem dětských přání, obav, Vánoc a dalších maličkostí se mi líbí. A děti jsou kouzelné. Kluk, na kterého se u umyvadla už nedostane, je mamčin spolužák ze školky. A přesně tak tenhle film vnímám - jako drobnou sondu do života dětí na počátku 60. let.

Cesta Aničky na rozestavěném sídlišti je pěknou dobovkou. A to se vším všude. Těžko říct, zda dnešní dítě, již vycvičené jinými pořady u tohodle vydrží. Co by ho mohlo zaujmout? Že se dříve taky chodilo do školy, že i dříve se stěhovali lidé z vesnice do měst a obráceně, že pes není jen na darebnosti, ale taky čtyřnohým přítelem, a že v koletivu se děti měly a naštěstí mnohé z nich mají i dneska rády.