Táto, sežeň štěně! (1964)

Jeden z nejvíce poetických a také asi nejvtipnějších (glosování dění samotnými dětmi, je prostě vtipné i trefné, a přesně z jejich úhlu pohledu) filmů mého dětství, s dětskými herci. Navíc se mistrně vyhýbá dobovým klišé a především soudružské agitaci, což je zásluhou nejen tvůrců, ale zřejmě také zvoleným námětem, kde kvůli celkovému vyznění nebyli až tak "tlačeni ke zdi". Celkové pojetí od scénáře přes obsazení až k samotnému provedení, je  prostě skvělé. Miroslav Horníček ve své roli exceluje a zdatně mu sekunduje Jiřina Šejbalová v roli babičky a ani dětští herci se nenechají zahanbit, zvláště Milánek. Prostě pohoda od začátku do konce za jasných pět.

Je to film, který by hravě mohl mít nadčasový charakter. Děti chtějí psy i dnes a k chalupám rozhodně. Film mi ale nejvíc připomíná Na samotě u lesa dějově po pár letech, když děda Komárek odešel do nebe. Ten nejmenší špunt navíc zase připomíná toho nejmenšího v Ať žijí duchové. Vůbec nejvtipnější je ale babička Jiřina Šejbalová. Hlavně v redakci, ale i po přečtení inzerátu se snímek vydává cestou grotesky. Závěrečná píseň ale je chytlavá. A Miroslav Horníček coby ničemu se nedivící, ale přesto chápavý otec je také okouzlující.

Je mi to moc líto, ale i po několika zhlédnutích nedokážu tento milý film hodnotit více hvězdičkami. Vošmikovy filmy mám rád a Miroslava Horníčka také. Nemůžu se však zbavit dojmu, že mu role tatínka tří dětí nějak nesedla. Nedokázal v ní rozvinout své komediální umění a popravdě řečeno mu to tato role ani neumožňovala. V tomto filmu zářil jen malý Milan. Děj se v podstatě vleče a nepřináší žádný propracovaný obsah ani promyšlené dialogy. Škoda přeškoda!

Film Táto, sežeň štěně! je jemná rodinná komedie. S kultivovaným nadhledem, nekomplikovanou zápletkou a s upřímnou radostí ze života. Lehce výchovný tón je střídán rozdíly generačních pohledů. Ze všeho září optimistická nálada a bezprostředně si užívá letního horského slunce. S odstupem času nepůsobí zápletka stejně silným a záživným dojmem, jako rarita doby a nostalgická vzpomínka na starodávnou černobílou televizi je film příjemným zpestřením a odpočinkem v moderní uspěchané době. Příběh zdobí laskavost a citlivě zábavný nadhled. Občas pokárá, někdy výchovně káže a často se hlasitě a upřímně směje. Působí na mládež hrou a roztaženou náručí pochopení. Hlavní postavou příběhu je poctivý redaktor Hlavsa (velmi dobrý Miroslav Horníček), který svědomitě pracuje a tolerantně vychovává. Jeho hra na sílu rozpoutává intenzivnější výchovný políček snaživého humoristy. A děti mohou rozpoznávat psí plemena. Hlavní ženskou postavou je babička (dobrá Jiřina Šejbalová), která s nedůvěrou pohlíží na extravagantní pokrok vnoučat i rozporuplné výchovné snahy jejich otce. Nejvýraznější dětskou postavou je Hlavsův zvídavý a zkoumající syn Franta (velmi zajímavý Zdeněk Deyl), pozadu nezůstává jeho mladší neposedný bráška Milan (zajímavý Rudolf Řepík) a jejich starší a zdánlivě rozumnější sestra Olga (příjemná Zuzana Ondrouchová). Z dalších rolí: Hlavsův náročnější nadřízený a šéfredaktor novin (příjemný Jaroslav Marvan), dobrácký venkovský soused Holina (zajímavý Čestmír Řanda st.), jeho ochotný syn Honza (sympatický Karel Smyczek), rozhořčený dobromyslný hajný Jakoubek (příjemný Vlastimil Brodský), či vesnický praporčík VB Karel (Milan Neděla). Je to lehká rodinná komedie s nadhledem i zajímavým pokusem kontrastů. I když se na filmu již projevil vliv času, jde o stále dostačující nenáročnou zábavu.

Sympaticka ceskoslovenska komedia zo 60. rokov minuleho storocia. Reziser Mylan Vosmyk /Vstup zakazan/ sa ukazal ako schopny reziser, Myroslav Hornicek / Byl jednou jeden Kral, Kam Cert nemuze/ to dobre taha a Jirina Sejbalova /Svetaci/ bola proste genialna herecka. Ovsem na najlepsie filmy cs kinematografie 60. rokov /Kladivo na Carodejnice, Spalovac Mrtvol, Skrivanci na Niti/ to stale nema, aj ked do znesitelneho sympatickeho priemeru film podla mna patri : 69 %