Na Žižkově válečném voze (1968)

Navzdory všem okolnostem - dětský husitský film podle knížky z roku 1919 točený o půl století později - překvapivě vcelku solidní zážitek. Vošmik se přeci jenom v práci s dětmi a mládeží našel a pokud celý film ponechal na ramenou přirozeného prožívání Krause a Filipa, výsledek se proměnil v dobově velmi přijatelný dobrodružný film. A co je mu navíc ku prospěchu - podařilo se mu rozmělnit vzpomínky na těžkopádné husitské filmy podle Jiráska a Daňka.

Po moderním a ne moc provedeném Žižkovi od Jákla sem si tímhle starším dobrodružným kouskem docela zvedl náladu. Na film sem narazil po všech těch letech úplně náhodou a byl sem překvapen, že mi celou dobu unikal. Ilja Prachař jako Jan Žižka má víc charismatu na tom málem prostoru, než celý Jáklův film...

V šedesátých letech vzniklo docela hodně českých historických filmů, i když je fakt, že převážně zasahovali spíše do poetiky. Režisér Milan Vošmik sáhl po knize Josefa Františka Karase a natočil dětský dobrodružný historický film z husitské doby, který se svým způsobem od jiných zase až tak moc neodlišuje. Dva chlapci s jistým úmyslem zasáhnou do husitského válečného dění a to je celé. Scénář pro film napsal samotný literární autor, takže jeho myšlenka byla zachována. Příběh je vlivem cílení diváků tedy značně jednoduchý, avšak na své výjimečnosti kupodivu neztrácí ani dnes. O bitevní scény diváci ochuzeni nejsou, jen nelze počítat s tím, že budou vypadat jako u husitské trilogie Otakara Vávry. Za pozornost však především stojí samotný Jan Žižka, který v takovém příběhu samozřejmě chybět nesměl. Zahrál si ho Ilja Prachař a maskéři na něm tak výtečně zapracovali, že je poznat jen podle hlasu. Navíc je impozantní první scéna s ním, kde sedí na koni. Jak vystřižený z jezdecké sochy v Praze na Vítkově. V tom byl snad i jistojistě tvůrčí úmysl. Dětských historických snímků skutečně není moc a tak lze bez skrupulí tento, ještě černobílý, považovat jako filmovou raritu.

Doslova zapomenutý film, který v dnešní době televize vůbec nevysílají. Ten důvod je prostý. Jedná se o vyloženě dětský film z dob husitských válek. Jenže pro dnešní dítě ten film není vzhledem k černobílému provedení, které je spíše jen černé, a tím odpudivé. Ta barva v dětském filmu skutečně chybí. Dospělý to pochopí, ale zase jej neupoutá ten příběh. Mě tento Vošmikův film vůbec nenadchnul. [210. hodnocení, 22. komentář, 55%]

Jedná se o historický film pro děti, který hravě obstojí i před dospělým publikem, protože tehdejší tvůrci si na rozdíl od dnešních nemysleli, že dětský film musí být nutně infantilní. Jasně souboje jsou natočené jednoduše, ale to filmu nic neubírá, protože to není hlavní podstatou filmu. Za zdařilou považuju atmosféra filmu.