Pohádka o staré tramvaji (1961)

Ano, nese si to v sobě otisk té doby... jsou tam pionýři atd... Na stranu druhou je to pohádka o dětech co chtějí zachránit stařičkou tramvaj Terezku před sešrotováním. Tramvaj je poslouchá, jezdí kam chtějí, je to plné písniček a navíc je pronásleduje ministr tramvají František Filipovský. Dětem zase pomáhá pan Kemr, je to plné písneček a hlavně záběrů na starou Prahu. A tak když už nic jiného se při té jízdě terezky dívejte kolem, protože jede městem, které dnes už vypadá zcela jinak a místy, kde už dnes tramvaje nejezdí, nebo se o tom zase začíná uvažovat (Václavák). Je to jízda Prahou s náplavkami, Prahou plných prkených ohrad a dřevěných skladů... Praha jakou pamatují naše rodiče z dětství. Už jen v tom má film jistou hodnotu, ovšem děti na to budou nahlížet podobně jako na Pohádky o mašinkách. A navíc, mně se ty prvorepublikové vozy elektrických drah líbí. Dávám tedy za 4 kila železa a jdu volat na linku 1 2 3 4 5 6. * * * *

Bylo moc milé vidět, jak chlapečkovi tramvaj přirostla k srdci ikdyž to ona sama bohužel vědět nemohla. A načančal ji moc pěkně a získala i od jiných dětí velkou pozornost které nakonec zabránily tomu aby neskončila špatně. A ještě se mi moc líbilo že jsem si tady mohla vychutnat to krásné slovo TRAMVAJ. Ono se totiž bohužel v našem kraji říká tomuto dopravnímu prostředků šalina což zní přímo otřesně.

Už jako malej jsem schytal málem přes hubu, že jsem o této „pohádce“ prohlásil, že to není pohádka, ale velechujovina. A že se na to dívat nemíním. A co si také mlhavě pamatuji, že jsme venku na ulici byli všichni, jakmile tato splácanina čertví čeho začala. Já si myslím, že prvních patnáct minut stačí, aby to pochopili všichni. Ale každý má jiný vkus, a tak se rodičové usadili u televize a já šel ven. Nyní jako dospělý se musím sám sobě obdivovat, že jsem vůbec těch patnáct minut vydržel. A nyní tohle peklo musím sledovat až do konce. Ale alespoň jsem sám sebe ujistil, že nedojde k žádnému zvratu, ani k ničemu překvapivému, prostě k ničemu. Že se tak dobří herci dali do téhle veleblbiny naverbovat, to nechápu. Pan Voska, například, ten tam vůbec nehraje, ale čte stupidní komentáře. No, nic, škoda se dále rozepisovat. Ještě musím dodat, že mne rozesmál ten malý udavač ve školce. Ten jako jediný pobavil. Nefouká. Pochopí jen kdo viděl.

Rád bych napsal že Milan Vošmik natočil skvělý rodinný film. Ale stejně jako u Honzíkovy cesty jsem měl pocit, že je určený jen pro děti do deseti let věku. Starším divákům nenabídne o moc víc než krásné a vzácné záběry na historické tramvaje, pohled na Pražské ulice šedesátých let a skvělý nápad tramvajového soudu. Scénář je poplatný době a režisérova typická poetika je rozředěná budovatelským tématem a apelem na sběr starého železa. Nabourává to jak dojem pohádky, tak bezstarostnosti letních prázdnin. Tenhle snímek bohužel strašlivě zestárl.

Ačkoliv jsem se snažil dívat se na film stejnýma očima jako před padesáti lety, nějak se mi to nezdařilo. Pokud pamatuji na četbu Hofmanovy knihy, Vošmik její poetiku smíchal zčásti s agitkou na sběr starého železa. Film dost připomíná sovětské dětské filmy té doby; děti ovšem tenkrát s pionýrskými šátky skutečně po ulicích chodily; také příběh Terezky je pouze přetvořen v modenrí pohádku, tahle modrá tramvaj Terezka po Praze dlouhá léta jezdila s dětskými výlety, snad nějak patřila Ústřednímu domu pionýrů a mládeže, ale přesně to nevím... V roli chemika Karel Smyczek! Z profesionálních herců mi Josef Kemr v roli básníka připadal toporný, Fiala neměl co hrát a Mixa se jen dvakrát mihl. Sečteno: pro tehdejší děti film dobrý, dnešní by se asi u toho unudily, dvě hvězdičky.