V pasti (1969)

Jo, naprosto se nadchnout pro nějakou ideologii mívá vyloženě neblahé následky... A to ještě na konci války, na území Jugoslávie, kde v tom byl mnohonásobně větší chaos a bordel než snad kdekoli jinde. Nedávno jsem vidělJitro, věnující se atmosféře stejného období aV pastimi popravdě sedlo víc, protože i přes podobný chladný stylistický odstup vůči všemu skvěle zobrazuje davovou psychózu i naprosto nekritické nadšení končící absolutní ztrátou iluzí. Závěr filmu mi dojmy vlastně dost zvedl, až k výsledné čtvrté hvězdě, jelikož je opravdu výstižný, jakoby se jednalo o ztrátu dětské nevinnosti - kterou to metaforicky pořád je, vzhledem k mladému věku protagonisty. Do té doby mi vše přišlo krapet příliš tezovité, poslední scény tomu však dodaly určitý "dotek reality", něco nad koncept, protože ukazovat tehdy v Jugoslávii partyzány bezhlavě vraždící kohokoli, koho označí za kolaboranta, to se prostě neneslo s jejich hrdinským obrazem. Vždycky cením, když historický film ukáže i stinné stránky národních vítězství a tohle je vyloženě ukázkový drsný příklad, který se, na svoji dobu, ničeho nebojí. A to má vcelku velký komparz, na to čím je! Cením ho především pro vše výše vypsané, emočně mě zrovna nezasáhl, ale rozhodně funguje jak má. Slabé 4*

Film jsem viděl v roce 1971 ve Filmovém klubu našeho města. Už vícekrát uváděn nebyl, protože v nastalé normalizaci šlo o velice rozporuplný film. Tenkrát mě film velice zaujal, ale přiznám se, že od té doby jsem už neměl možnost se podívat znovu. Na webu je pouze několik krátkých ukázek. Zajímá mě historie Jugoslávie a právě rozpolcenost společnosti po druhé světové válce v Srbsku je ve filmu dobře vidět. Proti fašistům, ať italským, bulharským, německým, bojovali komunističtí partyzáni a četníci (od slova četa a vojenská jednotka). Zatímco partyzáni těžce orientovaní na Stalina, četníci byli zastánci royalismu v budoucí Jugoslávie. Ale to jim nebránilo, aby obě skupiny zpočátku proti nepřátelům spolupracovali. Teprve později se jejich cesta rozešla a stanuli proto sobě. Tento film ukazuje následek války a brutální vypořádání se s nepřáteli nastávajícího režimu v příběhu bývalého partyzána Iva, který prohlédne příliš pozdě. Škoda, že film není k sehnání, protože každého zájemce o historii Evropy musí upoutat.(13.08.2025)

V šedesátých letech bylo natočeno i u nás spousta v podstatě protirežimních snímků, ale asi žádný z jejich tvůrců nezašel tak daleko, jako Živojin Pavlović ve filmu Zaseda (snad lépe překládat jako Léčka?). Budování socialismu v malé vsi bezprostředně po vítězství partyzánského odboje kdesi ve východním Srbsku ukazuje bez příkras. Vítězové zde plení a zabíjejí bez soudů a na jejich stranu se přidávají zfanatizované masy - mnohdy se jedná o naivní a nezkušené mladé lidi, ale často také o vypočítavé patolízaly, kteří jsou velmi citliví na změnu směru větru..... Partyzáni jsou ve snímku postaveni takřka na stejnou úroveń jako Četnici, což je věc v jugoslávském filmu nevídaná. Zaseda je tak možná jediný jugoslávský film (všechny jsem ještě zdaleka neviděl takže to netvrdím s jistotou), který poukazuje zcela nepokrytě na rozpolcenost Srbů po 2. světové válce pramenící z faktu, že zde existovaly dva paralelní, ideologicky však naprosto odlišné protifašistické odboje.
Zajímalo by mne, kdy a kde měl film ve skutečnosti premiéru. Na IMDB je uvedeno, že až v roce 2011 na bělehradském filmovém festivalu, ale tomu se mi nechce věřit. Podle jiných zdrojů byl snad uveden již na festivalu v Benátkách v roce 1969, kde byl i oceněn. Každopádně i zde (na ČSFD) u profilu filmu můžete vidět český plakát z roku 1970 (existuje i slovenská varianta viz.:http://www.terryhoponozky.cz/plakat/14433-v-pasti). Předpokládám, že jeho česká disribuce byla v plánu, ale příchod okupantů a normalizace ji tehdy zhatil... Nebo je to jinak? Ví to někdo z pamětníků či znalců?(11.05.2015)

Jeden z vrcholných (či spíše nejtemnějších) snímků černé série jugoslávského filmu.(06.12.2021)