V domě (2012)

Hlavní hrdina je dobrým pozorovatelem a umí se vyjadřovat, takže píše pozoruhodné slohové práce, jenže... I já jsem měl na gymnáziu občas potíže se slohovými pracemi kvůli jejich obsahu. Ne že bych tam cpal nějaké protirežimní hlášky nebo erotické prasárničky, ale... Jednou jsme měli napsat úvahu na téma aforismu, jehož autorem byl François de La Rochefoucauld, oblíbený autor naší profesorky. Rozebral jsem citát podle pravidel formální logiky a dokázal jsem, že výrok nemá smysl a tudíž jako téma k úvaze nemůže obstát. Profesorka z toho málem dostala hysterický záchvat a oznámkovala moji práci pětkou. Malé dítě by také vyvádělo, kdyby mu člověk sebral lízátko a hodil je do kanálu (to lízátko). Bylo mi jasné, že s tou pětkou to nemyslí vážně. Oba jsme se zajímali o literaturu a já jsem jí občas půjčoval texty, které neměla možnost sehnat jinde. Byla doba normalizace. – Asi do poloviny filmu jsem se dobře bavil. Potom děj začal tak nějak francouzsky cuckovatět a moje pozornost lehce ochabovala. Postava učitele se míchá do scén zcela nepatřičně. Jasně, divák má pochopit, že ta postava tam vlastně není přítomná, nýbrž představuje něco na způsob vnitřního hlasu, ale kdo je na takové manýry zvědavý? Já zrovna moc ne. Vcelku vzato však přesto nadprůměrný film.

Vykonstruovaný příběh, ovšem s vtipnou nadsázkou, kdy učitel nejdřív zdánlivě manipuluje svého nadaného žáka, aby se role postupně obrátily. Skutečnost se prolíná s představami, ostatně jako v každé umělecké tvorbě. Ernst Umhauer výtečně ztvárnil roli prohnaně vypočítavého talentovaného žáka, který cynicky zneužívá náklonnost svého učitele.

Film sleduje příběh středoškolského učitele literatury, jehož život stagnuje v šedi každodennosti, dokud se neobjeví nadaný žák Claude. Jeho psaní je plné nečekaných zvratů, psychologických her a příběhů, které se odhalují postupně a s rostoucím napětím. Claudeovo umění zachytit obyčejnou realitu ve fascinujících detailech se brzy stává pro profesora i jeho manželku návykem, a oba netrpělivě očekávají pokračování příběhu odehrávajícího se „v domě“ jednoho z Claudeových spolužáků. François Ozon diváky vtahuje do působivé hry mezi realitou a fikcí, kde se tyto světy nepozorovaně prolínají a otevírají prostor pro pochybnosti i překvapení. Dům zde vystupuje jako symbolické místo, kde se postupně odhalují tajemství i komplikované vztahy protagonistů. Excelentní scénář odkrývá příběh po vrstvách, a divák si tak klade otázku, co je skutečnost a co jen představa. Skvělé herecké výkony přispívají k autentičnosti celého díla. Pokud vás přitahují filmy s promyšlenou psychologickou hloubkou, které nabízejí víc než jen prostou a předvídatelnou dějovou linii, V domě by vám rozhodně nemělo uniknout.

Veľmi dobrá dráma zahrávajúca sa s príbehom v príbehu, ktorý píše mladý nadaný žiak Claude ako slohovú prácu do školy. Od začiatku má však jeho príbeh nie len presvedčivosť, ale aj slušný dramatický náboj. Čoskoro sa však začína stierať rozdiel medzi fikciou a realitou, čo pridáva filmu ďalšiu vrstvu a dramatickú zápletku. Produkcia je kvalitná. Nie je to síce Hollywood ale François Ozon už má slušné skúsenosti a atmosféra má dobrú úroveň. Herci to nekazia a celkom dobre pracujú so svojimi charaktermi. Výsledok nie je šokujúci ani mrazivý. Intertextová hra však zanechá chrobáka v hlave aspoň na chvíľu. 75%

Film o literatúre a písaní, to by ma predsa nemohlo zaujímať. A predsa, ohromila ma tá predstavivosť, ľahkosť, s akou vzniká príbeh, ako ho môžeme vrátiť, prepísať a vznikne niečo ešte menej pravdepodobné. A nakoniec skvelá záverečná scéna s dvanástimi oknami do súkromia, ktorú som si musel pozrieť presne dvanásť krát, aby som dokázal vnímať príbeh každého okna. A je čo vnímať, keďže nakoniec je vo filme aj pes, hazard, súcit, tanec, láska, erotika, sex a vražda, a to všetko v priebehu posledných desať sekúnd.(pokračování příště) –––– Jsi snad učitel, ne delikvent! –––– Konečně sám s Ester.V domě. –––– Omamná vůně ženy střední třídy zaplavuje místnost. –––– Chceš znát tajemství dobrého konce? Čtenář si musí říct: Tak to jsem nečekal, ale ono to jinak dopadnout nemohlo.