Angel (2007)

No, musím uznat, že se občas scénáristům podaří stvořit postavu, kterou od prvních okamžiků bytostně nesnáším. Nedávno jsem se seznámil s filmovou verzí Scarlett O'Hara, jež byla mlhavým důkazem toho, že by se tělesné tresty u dětí přece jen ještě neměly zavrhovat, ale Angel Deverell tuto mou nesmělou myšlenku změnila v jistotu. Šmarjá, to byla ale příšerná ... bytost. Tato postava patří jednoznačně do skupiny lidí, o nichž se říká, že by potřebovali malý dvůr a velký bič. Snímek byl ve své podstatě spíše komorní záležitostí, hlavní hrdinka mi byla protivná jako osina v ... jako trn v patě, příběh byl zčásti romancí a zčásti dramatem, přičemž pojednával o spisovatelce, s níž by se dnes mohla měřit například Danielle Steel nebo Rosamunde Pilcher, takže by mě na něm logicky nemělo nic bavit. No, a bavilo. Nikdo by nemohl být překvapenější než já, když vyjely závěrečné titulky a já jsem si uvědomil, že jsem se po celou dobu nenudil. Tvůrci asi museli udělat něco správně. / Poučení: Chceš pít šampaňské? Nech vývrtku v šuplíku. 3*+

Pan Ozon... Nějak mě pořád ještě nepřesvědčil. Nejdřív jsem se lekla že to je kniha od Elizabeth Taylor, a pak mi došlo že ta druhá... No, prý to mělo být vtipné! Já jsem si žádného vtipu nevšimla, takže mi to přišlo trapné, úmorné a hlavně jako story o nejnesnesitelnější dámě v celém širém světě. Její pacifismus, který měl být její nejhorší stránka, mi nakonec na ní přišel nejlepší. Moc jsem nechápala důvod zfilmování. Možná si Garai chtěla vzít ty krásné červené šaty a nebyla k tomu dobrá příležitost... Tady podle mě ťali vedle...

Přiznám se, že k tomuto filmu mě svedl Fassbender. A po zvažování mezi třemi a čtyřmi, nakonec dávám čtyři. Ten film mě prostě bavil, zvlášť první dvě třetiny (nebo půlka?). Pozor, nejsem čtenářka červené knihovny, ani se nevyžívám ve sladkobolných dojácích. Tohle je ale něco jiného. Alespoň doufám, ... bože.

Je život kýč? Něčí ano. A Ozon svým filmem, který je pro něj typičtější, než se příležitostným divákům jeho "realistických" filmů může zdát, vyjevuje, jak se to s kýčovitými lidmi má.
Stanovisko * příznačně * není jednoznačné. Za prvé proto, že jednoznačné odpovědi na rozdíl od francouzských filmů lžou, za druhé proto, že Ozonův vztah ke kýči je rozporuplný, jak je zřejmé z jeho stylizovaných produkcí [8 žen,Profesionální manželka, částečněRicky].
Hlavní hrdinka Angel je čistokrevně nechutná bytost, autenticky odhodlaná k povrchnímu životu v technikolorové lži. Její solipsismus vyplouvá na povrch nejlépe ve vypjatých okamžicích smrti - svou matku sice dramaticky opláče a psa postrádá, ale je-li iluze záplatována nějakou imitací (psův dvojník), zotavuje se překvapivě rychle. Ztráta druhého ji poznamenává až tehdy, byl-li nepostadatelný pro životnost iluze. Neteskní po něm, nýbrž proto, že chybí v záběru.
Hned ve druhém plánu za labužnicky vystřiženou cukrkandlovou manýrou, jež nepomíjí snad jediné klišé [líbání v dešti a sbíhání v šatech po schodech, zadní projekce při jízdě kočárem jsou jen příklady nepřetržité ambivalentní hry s proprietami červené knihovny] je samozřejmě zlý výsměch, ale i ještě za ním se rýsují záměrné indicie pochybností, jestli je kýč vždy a opravdu tak zavrženíhodný, jak je dobrým zvykem si namlouvat.
Hra, která se mezi vrstvami kýče, ironie a jejího nejistého zpochybňování zakládá baví a školí nejen stran vkusu.
Vynikající film.

Romantický obrázok, trailer a hlavne Michael Fassbender ma presvedčili, aby som si tento film pozrela. Avšak prvú hodinu mi to pripadalo ako jedna veľmi nevydarená rozprávka a som si istá že keby tam Michael nehrá určite to nedopozerám, pretože Romolu ako herečku úprimne nemám rada a najmä v tomto filme bola maximálne nepresvedčivá! Hodina, 53 minút je podľa mňa úplne zbytočný čas na tieto omáčky čo ponúkol François.