Pod pískem (2000)

Díval jsem se hlavně kvůli Brunovi Cremerovi, jenže ten je tam 10 minut na začátku a ve zbytku filmu už se skoro neukáže. Takže já jsem celou dobu čekal, kdy se vrátí na scénu, a najednou padly titulky a byl konec. Musim teda ocenit, že i bez Bruna Cremera jsem film bez problémů dokoukal, ale přišlo mi to ve finále tak trochu o ničem.

Zvláštní a zajímavý kousek, niterné drama ženy, kterou osud těžce zkouší, ztráta milovaného manžela je pro ni příliš velká, nedokáže ji unést, přijmout, smířit se.. Charlotte Ramplingová to rozehrála fantasticky, uvěřila jsem jí každý pohyb, pohled, nádech.. Bruno Cremer potěšil, ale bylo ho málo.. Je to moc pěkně natočené a hudební podmaz velice příjemný, pomalé tempo vyprávění mi v tomto případě nevadilo..

Tímhle mě Ozon mile překvapil, protože jsem se obával chladného čehosi ve stylu Bazénu a přitom mi tu chladný a mdlý přišel snad jen začátek - a věřím, že po druhém zhlédnutí už bych neměl problém ani s ním. Tady mi ta atmosféra totiž naštěstí dost sedla a navíc to má velmi dobře napsaný scénář, dostatečně zajímavou mysteriózní zápletku, slušnou kameru a nejeden skvělý filmařský nápad, jak s tou zápletkou pracovat. Dokonce to je i psychologické a na rozdíl od Bazénu funkčně a dostatečně. Snad jediné co mi vadilo byl přehnaný počet sexuálních scén, slabší konec (který mohl být pojat líp, ale to souvisí jen s poslední scénou) a celkově i fakt, že úplně dokonalé to taky není. Hodně dobré ale určitě a mé hodnocení je tak jako tak dost vysoké. 4*

Scenár logický dobre nasmerovaný na Parížsky spôsob života, kedy muži vedú domácnosť a
manželky rozhadzujú peniaze a kefujú s hocikým, kto sa im dostane do cesty . Ďalší postreh
tohto pseudo psychologického manévrovania dejom sa javil ďalší princíp, kedy toho všetkého
matriarchátu, majú veľká väčšina nie, len Parížanov dosť a zmiznú. Keď sa dá, aj s balíkom.
Mnohí aj bez balíka, len aby ich nehľadali a neeskortovali späť do manželského zažívacieho traktu a tak byť znovu v riti. Na konci to bolo veľmi dobre vystihnuté v celkove skvelom hereckom výkone Charlotty Rampling, na ktorú bolo radosť pozerať.
3 a pol hviezdy si tú pozornosť zaslúži.

Začnu intimní poznámkou Mr. F.W.Colqhouna *****: "Celou hodinu a půl jsem bojoval s pocitem, že jsem film už viděl..." Ano, já také, a zřejmě i mnozí jiní. Jde přece o archetypovou situaci, která se může vyskytovat v mnoha formách, a můžeme ji prožít na různých úrovních; fantazijní, snové, paranormální, psychoanalytické. Zde je podána v souřadnici Lacanovského reálna, v němž se mísí vše, co nelze vyjádřit slovem ani obrazem, co lze popsat pouze hrubým pojmem (viz zde mysteriózní drama); F.W.Colqhoun mluví dokonce o paranoii. Jaké máme možnosti pro racionální vysvětlení? Jean utonul, Jean se šel utopit, Jean byl zabit, unesen, otráven atp., Jean se sbalil a zdrhnul. Celý film se nám snaží vysvětlit, jak to bylo. Jsme schopni to pochopit? Kde je tedy naše racionalita? Pokud nejsme schopni situaci rozřešit, pak nutně zůstal ležet na dece, resp. se z ní propadl pod písek (tam ho také Marie hledá, byť nedůsledně). A tak to také chápe jeho žena Marie. Pozn. 1: Možná je škoda, že připodobnění (spíše jen mentální) k Wirginií Woolfové nebylo dotaženo, přestože bylo reflektováno ve dvou vlnách. Okamžiky, kdy Marie přecházela do jiného psychického režimu, jsme to pociťoval podobně, jako přechody myšlenkových sekvencí v jejích knihách - a zrovna "Vlny" je moje nejoblíbenější. Pozn. 2: Scénár 7 hvězd, režie 3, průměr 5.