Jen 17 (2013)

Plytké a zbytočné zobrazenie jedného roka zo života adolescentky s absenciou citov a zmyslov bytia, ak to mal byť obraz dnešného priemerného tínedžera, budiž, akurát je to príliš málo, mne tam chýba aspoň minimálny ponor do duše tej zatvrdnutej slečny, aspoň maličké odhalenie jej vnútra a hľadanie náznakov jej stavov, ak sa niekto uspokojí s tým, že je to proste teraz tak a nemáme to riešiť, tak zbohom, takže 15%.

Co přesně řekla? ...Isabelle se krátce po přetrpěné plážové defloraci německým chlapcem vydává na společensky nepřijatelnou cestu prostituce. Je možné, že by dávalo cílevědomé dívce větší smysl souložení s viagrovými dědky, než banální randění s vrstevníky? Zvládne to v budoucnu dělat i jinak? Má právo nakládat se svými vydělanými penězi? a spoustu dalších otázek klade Francois Ozon a nikoho nesmí překvapit, že ...Nic. Nic nevysvětlila.Vždyť víte, jak to s takovými ženskými je. Když jsem film viděl před deseti lety poprvé, považoval jsem za nutné zmínit Buñuela. Dnes to udělám jen proto, abych ho z uvažování o neproniknutelné (ironie jení na místě) postavě Isabelle spíše vyloučil. Formálně nemá Ozon se španělským klasikem společný jen status klasika. Isabelle a Ozon nacházejí na rozdíl od Buñuela ve vlažných hotelových dobrodružstvích z šokujícího hříchu jen vybledlé odlesky vyčerpaných možností. Ale i tak. Isabelle to dělá dobře: Na rozdíl od společensky posvěcených svazků a styků si lze takhle užít alespoň zábavu telefonického sjednávání a hotelovou obsluhu. A není vyloučené, že poznáte (v biblickém smyslu) kromě vyšeptaných samolibých čuňat někoho vážně zajímavého. A že pravda lásky je někde venku, nikoliv v manželské ložnici. Marine Vacth, které bylo v době natáčení 22, nikoliv 17, je úžasná.

Film má dvě roviny.  První okázale viditelnou: dospívání krásné holky, chladně kalkulující, která objevila dříve netušené obzory a svůj atraktivní potenciál spojující příjemné s užitečným. Druhá rovina, více ukrytá, je mnohem významnější: obraz dobře situované rodiny, kde rodiče, soustředění na sebe, nemají představu, co jejich děti citově potřebují, prožívají a dělají. Je to obraz doby, zrcadlo dnešní blahobytné civilizace a  degradace rodinných vztahů. Na základě této (skryté, ale zásadní roviny) lze snadněji pochopit, proč Isabelle jedná tak jak jedná a tak trochu jí prominout a sympatizovat s ní. Není úplně z kamene, jak dokládají některé scény. Často balancuje mezi cynismem i citem. Chce se  vymanit z osamění, touží podvědomě po dotycích a něze. Jen si k tomu naneštěstí zvolila tu nesprávnou cestu. Určitě bychom jí drželi palce, aby nedošla až na její samý konec - kdyby snad François Ozon někdy natočil nějaké pokračování....

Marine Vacth si pomalu začala zvykat na role v erotických dramatech. Ve Dvojitém milenci od stejného režiséra dostala také možnost se často svlíkat a pelešit. Akorát, že zde hraje sedmnáctiletou dívku, která tak nějak neví co se sebou. A pro mě je těžké ji porozumět, ačkoli na svou pubertu si vzpomínám. Jenže dívka sama pořádně neví, proč se vlastně s muži setkává. Jde jí o peníze? Těžko. Přišla na chuť sexu? Nebo se jí líbí hlavně to, že ji muži oceňují, někdo se jí vyznává a má si s kým promluvit. Vzhledem ke složité komunikaci, kdy hlavní hrdinka vše prožívá spíše mlčky očima je těžké odpovědět. Vše nechává na divákovi, ale z děje filmu nakonec vyplyne, že to vše byla spíše epizoda jejího života, která se jí ale tak nějak zalíbila. Vše ostatní filmaři nechávají na nás, ať máme o čem diskutovat.

Něco mi na tomto filmu nesedělo úplně dokonale. Ano, psychologický vývoj mladé dívky určitě zajímavě rozebraný, ale v podstatě mi přišlo, že se celý film nic moc nedělo. Jako by zde nebylo moc, co by film chtěl sdělit v 94 minutách. Délka teda více než dostačující, zahráno dobře, a tak váhám mezi 3* a 4*. Vždy jsem ale zvyklý zaokrouhlovat nahoru, a tak špatný film to určitě nebyl! 70%