5x2 (2004)

Půjdeme do vody? ... Tak jo.Rozvod→dusno→porod→svatba→láska. Francois Ozon řeší již poněkolikáté režisérský a scenáristický oříšek - jak naučit žánr pravdomluvnosti? Tentokrát dospívá k k překvapivému, ale zcela logickému řešení: O romantickém vztahu směřujícímu ke šťastnému konci lze pravdivě vyprávět jen pozpátku. Znásilnění času za účelem dosažení happyendu a věrohodnosti zároveň je po zralé úvaze přípustné - jedno oko nezůstalo suché každý věděl, do čeho jde. Račte si povšimnout, že syn Nikolas leží v inkubátoru č. 5. Je vůbec realistické očekávat od romantického vztahu muže a ženy něco víc než Nikolase nebo někoho podobného? A je to málo? Ozonovi lze vyčítat jen dvě věci - že je chytrý příliš francouzsky a moc okázale.

Příběh jednoho končícího manželství s pěti zpětnými, zřejmě klíčovými zastávkami jejich soužití. Jeden nejmenovaný uživatel by mně na to řekl, takový už je holt život, což je bezesporu pravda, ale bylo nám to naservírované docela zajímavou formou. Pár otázek mi sice zůstalo nezodpovězeno, ale možná to byl úmysl, abych mohla zapojit i svou fantazii. Ozon umí rozhodně vzbudit zvědavost na další jeho snímky:

Pane Ozone, nudil jste mě. Nápad natočit nehezký manželský vztah pozpátku mě ale vcelku potěšil. Nicméně, oba dva hlavní aktéři mi byli nesmírně nesympatičtí, a nebyli si věrní od prvního okamžiku jejich spolužití, což je potom celkem běžné, že se vztah rozpadne a je z něj všem na nic. Pán by sobecký, panovačný ničema, a paní byla neschopná fňukna. Tak si můžete tipnou, jak to s nimi asi dopadlo. No nic, bylo to zajímavé, ale zcela na nic. Valeria je hezká, docela mě potěšilo že dokonce není ani vychrtlá, ale co by to bylo za francouzský film kdyby se tam herečky nesvlékaly!
A trochu podobnosti s Bergmanovými Scény z Manželského Života....
Jinak hlavně nuda....

François Ozon a jeho představy. Film nenudí, ale také nic nového nepřináší. Prostě jen jeden z pohledů na úplně obyčejný vztah. Smutný byl příběh akorát v tom, jak stereotypní vztah v něm byl vykreslen.Teda až na ty jednorázové orgie."Tvůj otec za mnou taky nebyl v nemocnici, když jsem potratila."......" Můžeš už zavřít tu svou držku!"

5x2 má několik silných momentů, např. scénu s rozpravou o nevěře a zdařilý závěr, při němž se ústřední pár setkává na pláži a odchází si zaplavat do moře, záběr na jejich hlavy vzdalující se od pobřeží, nádherné, symbolické ztvárnění začátku společné cesty životem, o jejímž průběhu nemá nikdo z nich ani potuchy, ale divák díky otočené dějové lince dávno ví, že to bude fiasko. Postup s vyprávěním od konce byl použitý nesčetněkrát a tady má opravdu své opodstatnění. Ke kladům bych ještě přidal excelentní herecké výkony a příjemný soundtrack. Velkým zklamáním se naopak pro mě stala hluchá místa. Scén, které příběhu vůbec nic nepřináší obsahuje snímek vzhledem ke své krátké stopáži opravdu hodně. Režisérovi se daří v několika místech prostoupit k hlubším zážitkům, ale téměř vždy se záhy vrací zpět na povrch, jakoby neustále osciloval mezi náročným uměním a lacinou telenovelou a je to velká škoda, protože téma rozpadu manželství je v dnešní době, kdy se společné soužití v partnerském vztahu jeví mnohým lidem jako nemožné, velmi aktuální. 5x2 = 3.