Útěk (1977)

Za obsáhnutí kritiky společenských poměrů ve východním bloku si zaslouží tvůrci už jen vzhledem na rok vzniku obdiv, tím výčet kvalitÚtěkunaštěstí zdaleka nekončí. Psychologické drama doktora z východoněmecké kliniky, který vzhledem na nedostatečně kvalitní zázemí pro připravovaný vědecký projekt začne uvažovat nad emigrací, se rozjíždí pomalu a poklidněji, ale činí tak s propacovanou psychologií hlavní postavy a precizně gradující atmosférou, která v poslední třetině vrcholí pocitově strhujícím finále. Z jedné menší pasti v podobě ideologicky řízeného systému se Schmidt od svého seznámení s převaděčem posouvá do daleko větší pasti nebezpečí ilegálního podniku, z něhož pod tíhou nekompromisních pravidel ve světě zločinu není úniku, nebo alespoň nikoliv s možností svobodné volby jedince. S ohledem na schéma příběhu jedince lapeného do bludného kruhu zločinu a k závěru stále víc potemnělým stylem se jedná o tradiční neo-noir, v netradičních politických kulisách socialistického režimu východního bloku, přičemž jak po filmařské a herecké stránce, tak svým spoločensko-kritickým přesahem navícÚtěkza svými „západními“ konkurenty podle mě vůbec nezaostává. Armin Mueller-Stahl se tady ukázal být typem herce, který dokáže naplno upoutat divákovu pozornost snad v každém jednom, i v tom nejobyčejnějším záběru, a nejen tím knírkem mi zde občas připomínal Gene Hackmana z KramerovaPrincipu domina(natočeném ve stejném roce). Pokud se divák smíří s abscencí akčních scén, které zde nahrazuje silná psychologie a atmosféra plná neklidu, silně dýchající i z často dlouhých záběrů v opuštěné pohraniční přírodě, může ho čekat stejně silný zážitek, jaký právě já mám teď za sebou. Jestli tohle má být dle jediného zdejšího komentu jak s Muellerem-Stahlem, tak od režiséra Gräfa prý „jeden ze slabších filmů“, neumím si v této chvíli představit, co mohou pak přinést ty další.[90%](28.11.2021)

Jeden ze slabších filmů R.Gräfa i A.M-Stahla.(08.03.2021)