Rozhovor (1974)

Gene Hackman bojuje s výčitkami svědomí, když začne přemýšlet o tom, že odposlechy, které provádí, můžou jiným dost ublížit. Chápu, že Coppola chtěl upozornit na problém, ale vznikl z toho film, který mě, obzvlášť v závěru,  akorát tak nasral. Dokázal i překvapit, ale negativní zážitek převažuje. # příběh ●●●◌◌ | hudba ●●◌◌◌ | humor – | akce – | napětí ●◌◌◌◌ | pustil bych si znovu ●◌◌◌◌

Odposlechnuto v San Franciscu. Rozhovor se nachází poněkud ve stínu Coppolových mafiánských majstrštyků, jelikož je s premiérou v roce 1974 vklíněn mezi oba Kmotry. To je nicméně u tohoto snímku nanejvýš přiléhavé, jelikož se i jeho protagonista Harry Caul s tváří Genea Hackmana raději pohybuje ve stínech, nepozorován. Slyší ale i trávu růst. Caul, odborník na odposlechy, je najat, aby pořídil technicky obtížnou nahrávku rozhovoru jakési dvojice povídající si na náměstí. Je to samotář ztrápený vinou, protože v minulosti jeho nálezy způsobily smrt tří lidí. Když nyní slyší, že se odposlouchávaná dvojice obává o život, rozhodne se do zakázky vmísit. Interpretuje ale vše správně? Tento paranoidní thriller předjímá současnou éru ztráty soukromí a pro mě osobně představuje možná nejlepší Hackmanův film. Přičemž obraz Harryho Caula sedícího v troskách se saxofonem patří k nejsilnějším výjevům zmaru.

Charakterová studie s fascinující hlavní postavou. Rád skrz filmy poznávám nové subkultury a tak, takže mě asi nejvíc bavila celá ta sešlost odposlouchávačů (nebo jak to nazvat) a následná afterparty. Hodně osamělá, smutná záležitost. A postupně taky čím dál tím znepokojivější. Perfektní konec. 9/10

The Conversationmi náramne nesadol. Hoci samotné konverzácie, paranoidná atmosféra a zaujímavý pohľad do zákulia odpočúvania, prístrojov a etiky tohto netradičného umenia, boli nesmierne pútavé a samotný nejasný záver mi tiež celkom sadol, to ostatné na mňa pôsobilo nesmierne otravne. Asi jediný film odFrancisa Ford Coppolu, ktorý ma zatiaľ nezaujal.

Tak popravdě, určitě by mě nebavilo trávit spoustu času odposlechem, nějakých zbohatlých usmrkanců. Legendárni Francis F. Coppola sice něco z tohohle pomalu plynoucího thriller dramatu něco vypotil, ale nebylo toho zase tak moc. Psychotická deprese hlavního hrdiny v podání jinak skvělého Gene Hackmana, byla ve finále natolik silná a samotný počin mě jen dokonale unudil.