Zloděj (1981)

Vo filmoch Michaela Manna sa často divák stretne s tým, že akoby režisér držal palce skôr tej nesprávnej/zlej strane - platí to v prípade jeho neskorších filmov v postavách Maguy z Posledného Mohykána alebo Neila McCauleyho z Neľútostného súboja. A to isté platí aj v prípade (netelevíznej) prvotiny tohto filmového tvorcu, ktorým je tento film. Divák sa stretáva so svojím spôsobom zlým týpkom, ktorý si ale za tým, čo robí, stojí a má aj v istom zmysle pravdu. K určitej dokonalosti tohto filmu ale chýba pomyselná energia, ktorú slávnejšie filmy od Manna obsahujú, no tu nie je prítomná. Preto sa človek po čase začne mierne nudiť. Aj napriek tomu tento snímok hodnotím nadpriemerne.

Režisérský rozjezd Miachela Manna se neobešel bez pár škobrtnutích. Na druhou stranu, jeho trademarky a nezaměnitelný rukopis zde stále najdete. James Caan naprosto excelentní. Charisma z jeho postavy vyzařuje v každém záběru. A v pár momentech z něj šel i čistokrevný strach. Ale i ostatní postavy nejsou pouze jednodimenzionálními postavičkami na šachovnici. Bavilo mě sledovat, jak Mann zase klade důraz na noční scénu. To v jeho filmech nesmí chybět (zajímavost: V jednom rozhovoru jsem zaslechl Tarantina, jak vypráví o natáčení Zloděje. Že si Mann na natáčení vzal i postřikový vůz, aby ty noční scény z vozovky vypadaly atraktivněji :D). Příběh se nese spíše v pomalejším tempu. O to více se ale klade důraz na dialogy. Závěr s vyvrcholením v taktickou přestřelku bezchybný. Takže ano, sedmičku tomu upřít nemohu. Za mě dávám 7/10

"WHEREISMYEND?" Fajnová atmosféra kriminálního prostředí, město po dešti zalité neony, praktická kasařina a urputná snaha Jimmyho Caana dostát koláži svého osudu. Borec, co si nenechá nic líbit, s nímž neradno jefuck with...A ano, Caan mýval tuto auru, a má ji i v tomto starším snímku Michaela Manna, fachmana, díky němuž máme jeden z nejlepším kriminálních filmuever,NELÍTOSTNÝ SOUBOJ. Zde jako by se teprve zahříval, hledal cestu na vrchol, ale už to tady stejně mocně prosakuje, specifické oko na scénu, důraz na vykreslení postav a konkrétně na to, čeho všeho je nutné se umět bez sentimentu vzdát.75%

Lehounce nadprůměrný osmdesátkový thriller, ve kterém mě nejvíce zaujaly technologie probourávání se do sejfů. Kdyby byl zkrácený o půl hodiny, tedy o ty nekonečné dialogy s přítelkyní, vůbec bych se nezlobil. Robert Prosky byl zde opravdu nechutný a závěrečná střílečka stála za to posečkání, ale víckrát už se asi nepodívám...

Michael Mann svým celovečerním debutem ukázal, že kriminální film může být víc než jen hrou kočky s myší mezi zločincem a policií. V centru stojí Frank v podání drsného Jamese Caana, muž, který si prošel peklem vězení a teď touží po něčem tak banálním a tak lidském, jako je rodina a vlastní dům. Jenže jeho profesí je vloupávat se do míst, kam ostatní nikdy nevkročí. A tak začíná příběh, který je současně portrétem profesionála i varováním před snem, který může být příliš drahý. Mannův rukopis je patrný od prvních nočních záběrů na Chicago. Tohle není město z pohlednic, ale svět reflektorů, stínů a odrazů na mokrém asfaltu. Kamera maluje realitu, která je krásná i chladná zároveň a divák cítí, že se tu rodí styl, jenž o mnoho let později vyústí v legendární Nelítostný souboj. Hudba od Tangerine Dream dodává filmu hypnotický rytmus, i když finální sekvence působí dnes možná až příliš jako bizarní videoklip. Přesto funguje jako důrazná tečka za Frankovou cestou. Herecký výkon Jamese Caana je výbušný a autentický, jeho Frank je směsí brutality a zranitelnosti. Vedlejší postavy nejsou jen kulisami, ale reálnými postavičkami z podsvětí, které Mann kreslí s detailností, jakou najdeme spíše v dokumentu než v hraném filmu. Je to snímek o svobodě, která je vždycky podmíněná a o snech, které se mohou změnit v pasti. Není dokonalý, avšak jeho dravá energie a vizuální síla z něj dělají dílo, které si i po letech zaslouží respekt. Dokoukal jsem s uspokojením, že Mann tady vykoval základní kámen své filmové legendy.