Tmavě červená (1975)

Dnešná premiéra. Mystery, krimi, thriller, ktorý zrežíroval Dario Argento. Za mňa celkom zaujímavý napínavý thriller. Osobne to nepovažujem za horor. Každopádne to nič nemení na kvalite filmu. Film môžem odporúčiť každému kto má rád kvalitné mysteriózne thrillery a má rád talianské filmy. Celkové hodnotenie za mňa je 70%.

Profondo rosso je artově pojatá giallo misterie, kde Argento míchá klasickou detektivku s vizemi, parapsychologií a téměř satanistickým podtónem, a vytváří tak film, který se stal milníkem italského hororu. Vraždy jsou extrémně brutální a naturalistické, se sadistickým důrazem na detaily – krev, kov, sklo, oheň – a patří k nejpamětihodnějším scénám celé Argento filmografie.
Atmosféra je tak hutná, že by se dala krájet: temné vily, prázdné ulice, gotické interiéry a všudypřítomné „oko“ kamery, které nás vede krok za krokem, ale nikdy neprozradí vraha dřív, než má. Každou vraždu předchází dlouhá, téměř sadisticky natahovaná předehra, kdy Goblin a Gaslini rozjedou ikonický motiv, kamera bloudí prostorem a napětí stoupá do chvíle, kdy konečně padne první rána.
Film trpí svou délkou – v plné verzi je zbytečně rozvláčný, s komediálními vsuvkami a dialogy, které by klidně šly zkrátit; seškrtání o dobrých 20–30 minut by odstranilo hluchá místa, aniž by utrpěla brilantní atmosféra a choreografie vražd. I přes některé narativní nelogičnosti a „přestřelenost“ je Profondo rosso je nejspíš nejlepší Argento film (aspoň z toho co jsem viděl): čistou esenci jeho vizuálního stylu, morbidní poetiky a schopnosti děsit obrazem i zvukem zároveň.

Neviem. Giallo som nikdy česť výnimkám nemal v láske, ale musím uznať, že toto disponuje fakt dobrou atmosférou, sympaticky záhadným scenárom a v prvom rade úžasnou, geniálnou hudbou. Vládal by som ju počúvať celý deň. Preto ma mrzelo, že vo filme neznie až tak často. Hlavný hrdina nezaujímavý a vlastne aj ostatným postavám, ktoré na svojej ceste amatérskeho detektíva stretáva, chýba punc charizmy. Gore na tradične vysokej talianskej úrovni. Občas (zase tradične) hapruje logika (ak by po vás šiel sériový vrah, nechali by ste bezbrannú ženu v prázdnej nočnej budove povedať vetu „Hneď sa vrátim, idem zavolať políciu“?).

Jeden z nejlepších filmů skvělého Argenta, který ukazuje plný potenciál italského režiséra a ohromuje nás prudkými pohyby kamery a agresivní hudbou kapely Goblin. Podle mého názoru jeho dosud nejlepší giallo. Jediné, co je třeba poznamenat, je, že tmavě červená v názvu musí odkazovat na něco jiného, ​​protože krev v tomto filmu vypadá jako barva Titanlux.

Príbeh plný napätia a nelogických vecí , napr. toho, že prípadmi vrážd sa viac zapodieva klavirista , než polícia, hudba perfektne podčiarkuje linku filmu , Hemmings podáva parádny výkon ako vo Zväčšenine , ktorú milujem. Celkovo na mňa pôsobí príbeh zaujímavo a plný neočakaványch zvratov vrátane humoru.