Una lucertola con la pelle di donna (1971)

Ešte pred tým, než Fulci točil gore masakre, točil Žlté filmy, ktoré sa točili skôr okolo detektívneho ako hororového námetu, aj keď pravdu povediac ja tu pár krvavých záberov. Toto je skôr jeden z jeho menej prízemných, ale paradoxne aj nudnejších režijných počinov jeho začiatku kariéry. Ale ešte vždy lepšie, ako jeho záver kariéry.

Díky moc Festivalu otrlého diváka za to, že opět označil další kvalitní i když brakový italský film za sračku mezi řádky — naposledy u Phenomeny od Argenta. Tady se to opakuje a nepotesila ani poznámka, že zvolili anglický dabing a překlad, protože je prý víc matoucí a horší. Super :D Fakt díky. Každopádně údajně se anglická verze od té italské dost liší. Nevím přesně co vse to mění, protože děj mi v rámci toho, co se dělo, dával smysl, ale jednou si to určitě dám znovu. Jinak je to sice ne úplně naplno rozjetý, ale pořád to je Fulci, jak ho mám rád. Celým filmem prostupuje surrealistická až snová atmosféra a logika, podpořená kreativními kamerovými úhly, chováním postav i ozvučením. Velmi se mi líbila i závěrečná část vysvětlování zápletky, kdy se vždy objevila další postava mimo záběr a kamera plynule přešla do jiného prostředí, kde se s ní pokračovalo v dialogu. Soundtrack je fenomenální a i té brakovější zápletce dodává režie punc artového filmu. Moc se mi to líbilo, Fulci tu navíc přidává i svůj osobitý humor a funguje to skvěle. Na velkém plátně paráda.

Fulciho filmy nikdy neoplývaly příliš zdařilými scénáři, ale v případě tohoto gialla se spolehl spíš na rozvíjení znepokojujících motivů, podezřelého chování všech postav a mysteriózní atmosféře spojené s drogovým opojením i psychickou nestabilitou. Výborná kompozice řady scén, hudba Ennio Morriconeho i velmi solidní casting dělají z žánrového snímku výrazný kousek v rámci Fulciho filmografie.

Fulciho film pracuje s niekoľkými atribútmi náležiacimi typickému giallo: krvavá vražda a jej následné vyšetrovanie, dôraz na červenú farbu, nahota (niekedy aj dosť samoúčelná), či snové sekvencie spojené s následnou psychoanalýzou. Oproti argentovskému dôrazu na prácu s farebnosťou, dáva Fulci skôr prednosť dôslednej kompozícií záberu (napr. odraz policajtov v zrenici Carol). Zaujímavé je aj zahrnutie obrazov írskeho maliara Francisa Bacona, ktoré sú jednak súčasťou mizanscény, ale je na ne odkazované aj v jednej zo snových sekvencií. Navyše, zlatá konštrukcia, ktorá je súčasťou Carolinej postele, pripomína "sklenenú klietku" z Baconovho obrazuHead VI. K referenciám, s ktorými film pracuje pridávam aj scénu útoku netopierov na Carole, ktorá je určite parafrázou podobnej scény z HitchcockovýchThe Birds. Negatíva Fulciho filmu vidím v schematickosti príbehu (motív s falošným priznaním sa k vražde použil aj o rok neskôr vNon si sevizia un paperino) a v absencií napätia, ktoré nedosahuje takmer žiadnu gradáciu, čo spôsobuje, že film pôsobí dosť monotónne. Una Lucertola con la pelle di donna je navyše dobová snímka, takže miestami pracuje s estetikou psychedelických sedemdesiatok, k čomu patria aj skupina zbytkuhippies on acida hromadné dekadentné orgie. Zaujímavý je Morricone, v tomto prípade poplatný nielen dobe, ale aj žánru. Objavuje sa kus so silnou výraznou basovou linkou a presnými perkusiami s vyhrávkami skreslenej gitary – typické nástroje psychedelickej hudby; ďalej zaujme aj melodickejší popový motív s použitím vokalízy a v prípade snovej sekvencie kompozícia s použitím témbrovej plochy (väčšinou sláčikov, alebo dychov), v popredí ktorej stojí melodický nástroj (vibrafón, alebo flauty v spodnom registri či pískaná melódia).

Dva dni po sebe na taliansky film do kina v LA. Trochu iný zážitok ako Cinema Paradiso. Giallo mám rada, ale nechcem stráviť celú dovolenku v kinosále (teda chcem, ale zároveň aj nechcem). Ale Ennio mi to predal, tak som samozrejme išla. A jeho hudba v tomto filme je naozaj skvelá. Ak poznáte najmä jeho ľúbivé film scores, tak táto experimentálnejšia, divokejšia a občas rezavá hudba môže prekvapiť. Uvedenie bolo dosť špeciálne, American Cinematheque sa podarilo získať 35mm Technicolor print, ak si správne pamätám, tak Lizard bol premietaný v USA len raz a toto bolo premietanie druhé. Inak predstavenie bolo vypredaný do posledného miesta. A v úvodných titulkoch sme tlieskali Enniovi, lebo on si to zaslúži. A hej, aj Fulcimu sa tlieskalo. (Cinematic Void Presents + January Giallo / Los Feliz Theatre, Los Angeles - 2.1.2023)