Fantom opery (1998)

Pravděpodobně nejhorší Argentův film, je to ve smyslu změny originálu i rozpočtu úlet něco jako Jakubiskova Bathory, strašlivá křeč, ke které se kromě mistra dostavil Ennio Morricone s kvalitní hudbou a kameraman skvostné Opery, dokonce má ok výpravu a opravdové divadlo. Bohužel příběh je hrozný, postava Asie Argento příšerná (a adekvátně zahraná) a chudák Julian Sands to nezachrání ani sexy orgií s krysami. Světlé momenty jsou vraždy, u kterých se lidé chovají tak blbě, jak to máme u italských hororů rádi, ale nuda a zoufalství zvítězí.

Mé první setkání s Argentem - a zklamaný určitě nejsem. Film jsem ovšem vnímal spíše jako komedii, než jako horor. Asia mi přišla v hlavní roli operní hvězdičky skvělá a vtipná (ostatně, i zde často zmiňovaný fakt, že je až příliš vidět, že své party nezpívá ona, považuju za úmysl, ne neumětelství), spousta krásných záběrů, "triky" tak naivní, že to působí roztomile (snímek je z roku 1998, triky jsou na úrovni 50. let) - prostě zábavná hříčka, rád vyzkouším nějaký další Argentův film.

Desivo podceňovaný film. O.K., možno to nedosahuje úrovne Argentových 70s/80s flákov, ale zrežírované je to s chuťou, hravosťou, má to zopár perfektných gore scén a krásnu výpravu, kostýmy a soundtrack. Mínusom sú pokusy o humor a počítačové efekty ako z early 80s. A jedna CGI gore scéna. Ale nič z toho zážitok z filmu až tak nepokazí. Pod Sleepless, ale nad ostatnou post 2000 tvorbou, podľa mňa.

Dario Argento rozhodne udržuje svoj štýl. Ale tentoraz len v gore. Jeho kedysi známe štýlové a epické oko, tu zrejme prelepila nejaká páska, čo sa vlastne prejavilo aj v neskorších jeho dielach. Natočiť Fantóma v 70. rokoch, v dobe Argentovej najväčšej slávy a talentu, verím, že by to bolo o dosť a dosť lepšie. S výnimkou toho, že by sa zaobišiel bez svojej dcéry v hlavnej ženskej úlohe...tá tu totiž prehráva aj titulného charizmatického mäsiara.

Francúzsky spisovateľ Gaston Lerouxe napísal v roku 1910 román "Le Fantôme de l´Opéra". Romanticko strašidelný príbeh o mladej ambicióznej speváčke, ktorú začne prenasledovať psychicky narušený fantóm parížskej opery som už dva krát prečítal. A videl som aj niekoľko jeho filmových spracovaní. No obzvlášť som bol zvedavý na adaptáciu z roku 1998 od môjho obľúbeného režiséra Dario Argenta. Konečene sa mi ju podarilo zohnať a v kľude si ju pozrieť. Jeho psycho brutálna verzia sa mi veľmi páčila. Maestro Argento ma nesklamal. ****