Tereza Desqueyrouxová (1962)

Je to príbeh plný osamelosti, zúfalstva a sklamania zo života. Thérese ( vynikajúca Emmanuelle Riva ) je mladá, inteligentná, jemnocitná žena, ktorej život nedoprial lásku, o ktorej túžila. Celý film je retrospektívnym rozprávaním hlavnej hrdinky o dramatických udalostiach jej života a nesie sa v znamení melanchólie a poetiky. Tú zvýrazňuje krásna hudba Maurice Jarreho a citlivý prístup režiséra, ktorý natočil svoj asi najlepší film. Druhý komentár.

Perspektivní příběh podkopává nevhodně zvolený způsob vyprávění. Skoky vzpomínek a záběry jízdy autem zbytečně kouskuje děj. Nějaké zamilování si lesů jsem tam tedy neviděl.

Slyšet Rivu deklamovat a zemřít - její smutná, precizní francouzština zní každému, kdo viděl Hiroshima mon amour v uších ještě dlouho. Uživatel Šokin trefně připomíná Jeanne Moreau - Riva je oproti ní křehčí, mnohem míň tělesná - anebo: Moreau a tělo je vždycky kus perverze, to u Rivy nevidím. Jinak je to poněkud staré kino. Občas v něm děvčata navzájem v náručí tonou v krokodýlích slzách tajené zášti hlubokých padesátek, ba možná i let třicátých, kdyby se vzal v potaz výtečně vystavěný a překrásně napsaný (a přesto lehce zatuchlý) Mauriacův scénář. Podobně hudba - Jarre je tu stará škola na způsob Georgese Aurica, byla pro mě velmi iritující. Jsou mi zkrátka velmi vzdálené Landes i s jejich provždy saturovanými rodinami, které chovají jako škodnou odcizené paní. Přesto krásné, silné. Zejména druhá půlka uhne s nesmírnou elegancí očekávanému.(29.04.2023)

Na filmu je poznat, že je převedením románu a nikoliv pouhým filmovým scénářem. Postavy jsou plastické, na každé najdete rysy příjemné i nepříjemné, chvilku jdete s nimi za okamžik zase už ne... zkrátka život. Příběh je promyšlený do všech zákrutů a jejich detailů, skvostná výprava, člověk se nemůže odtrhnut.(01.06.2014)

Velmi zajímavý snímek, u nás ne příliš známého francouzského režiséra, na mne udělal dojem po všech stránkách kvalitní podívané. Snímek se na jedné straně opírá o chytře napsaný scénář a jeho ještě lepší realizaci a na straně druhé mu jasně dominují herecké výkony obou představitelů hlavních rolí novomanželského páru, Desqueyrouxových. Excelující Emmanuele Riva, která bravůrně zvládla scény s vnitřními monology, našla ve svém mužském protějšku ne méně brilantního, tehdy ještě mladého, Philippa Noiret. Oba byli za ztvárnění svých rolí po právu oceněni. O silnou atmosféru snímku se vedle hereckých osobností a scénáře zasloužila rovněž velmi kvalitní kamera, režie a koneckonců také vhodně zvolený hudební podklad. Velmi zajímavé je i použití snově navozených vzpomínek v již probíhajícím retrospektivním vyprávění děje. Nakonec se však ještě vrátím k Emmanuele Riva, která mě ve snímku přímo uchvátila… Typově velmi podobná Jeanne Moreau měla ER v tomto filmu těžkou úlohu, již se však zhostila naprosto mistrně! Je to především její výkon, který ve filmu vytváří místy až hroznou atmosféru bezvýchodné situace a vnitřní nesvobody. Ostatní autorovy práce jsem sice neviděl, ale tímto snímkem mě velmi zaujal a zároveň si v mých očích nasadil laťku hodně vysoko!(21.03.2007)