Tange Sazen yowa: Hyakuman ryo no tsubo (1935)

Honba za škaredou vázou, ktorá otvára cestu k nevídanému pokladu je rozdrobená do viacerých osudov, ktoré sa prelínajú. Či už akýsi sociálny aspekt alebo humor hraničiaci s parodizovaním, všetko je podávané s ľahkosťou. Na dobu vzniku ide o nadpriemerné dielo a veľkú zásluhu na tom má skoro stále znejúca energická hudba.

Už jsem jeden film s Tange Sazenem viděl, byla to šedesátková akční řežba od Hidea Goši. Tento o třicet let starší snímek je úplně jiného ražení. Jedná se o konverzační, nicméně velmi zábavnou komedii o "honbě" za hrncem, který ukrývá mapu s pokladem. Rozhodně se nejedná o klasickou honbu za pokladem a už vůbec ne o detektivku. A poklad jako takový zde nehraje vůbec žádnou roli. To je možná trochu škoda, ale mě to rozhodně tolik nevadilo, protože hlavní důraz je kladen na postavy a interakce mezi nimi a humor z toho plynoucí. Hádky Tange Sazena a té dámy, u které žije a nechá se od ní živit (zřejmě si ho najala jako strážce, ale to tam není nijak extra vysvětleno) jsou rozhodně super. Stejně tak podpantoflák Genzaburo a jeho snaha ukázat všem, kdo je pravým mistrem jeho doja a zároveň se zdekovat z domu a každý den utíkat od manželky. Hrnec je všudypřítomný, ale vlastně vůbec důležitý :-)(14.07.2025)

K tomuhle unikátnímu (pro mou osobu) filmu jsem se dostal naprosto náhodou, předchozí díly jsem neviděl, a ani hlavní postava mi není nijak do hloubi známa. Humor je zde nebývale přítomný a naprosto přirozeně plynoucí, postavy jsou všechny lehkou a příjemnou karikaturou, ale přitom žádný z herců netrpí klasickým Japonským přehráváním, který znám třebas z šedesátých let (obzvláště škleb dokonalé agónie trvající dlouhé, dlouhé sekundy). Děj (a spolu s ním scénář) je ... Překvapivý, dle mého soudu o míli dál, než třebas u o dva roky staršího, cinefilstvem velebeného King konga. Kapitolou sama o sobě je geniální hudba, při jejímž zjevení jsem snad po roce zatoužil sehnat nesehnatelný soundtrack, což je ode mě, naprostého OST ignoranta, který poslouchá tak maximálně Vangelisova Blade Runnera poklona olbřímích rozměrů. Pravděpodobně si vyřežu nějakou modlu, ztělesňující tenhle film a budu se k ní modlit jako k pohanskému bohu Perunovi. Tak jest.PS: velké díky Leprosovi, který spáchal cz titulky, snadnost sehnání verze filmu je až překvapující.(14.08.2013)

Třetí díl série o Tange sazenovi je vskutku prvním dílem, který hlavní postavu nepředstavuje jako „hrdinu z lidu“, nýbrž jako líného a protivného příživníka. Příběh je trochu atypickou honbou za pokladem, která sice skončí nevalně, ovšem poučení si odnesou všichni aktéři. Na tehdejší dobu jde o velmi podařenou komedii, humor je vcelku „univerzální“ (i přesto, že je japonský), dialogy jsou vtipně vypointované a ani herci příliš nepřehrávají, což se o jiných filmech ze třicátých let říct nedá... A jak už zmiňoval stub – hudba je vážně dobrá, každou scénu perfektně doplňuje. Výborná komedie – škoda jen, že je těžko k sehnání...(16.09.2010)

Nejspíš první a zároveň nejlepší film o Tange Sazenovi, v tomto případě od Sadaa Yamanaky, po kterém nám, bohužel, příliš nezůstalo. Pojetí je laskavé a zlehka komediální, Denjiro Okochi je pro roli vhodnější, než kterýkoli z jeho nástupců, byť jimi byly veličiny jako Kinnosuke Nakamura, Tetsuro Tamba, či Tatsuya Nakadai. Příliš akce se nám nedostane, zato vynikajícího situačního humoru, různých (na svou dobu) moderních a inovativních dějových fines a skvělé atmosféry, obdržíme vrchovatou měrou. Dobrá je také hudba.(14.05.2009)