Jeho dívka Pátek (1940)

Novinář předstírá snahu o pomoc chudákovi, který má být popraven. Politik zas nutně potřebuje, aby byl popraven ještě před volbami, protože jinak by mu to u voličů neprošlo. Oba neváhají použít lži a podvody. Dialogy sice vesměs vtipné, ale místy také trapné a ve studeném podání. Jedinou výjimkou je Billy Gilbert v roli Pettibona. Pořád tam mele jeden přes druhého a do toho zvoní telefony až z toho bolí hlava.

Když už jsem si myslel, že o klasickém Hollywoodu a jeho filmech díky škole a divácké zkušenosti něco vím a nemůže mě tudíž nic překvapit, tak se mi dostal pod ruku tento film a o tyto bláhové představy mě rázně připravil. Jeho dívka Pátek začíná vlastně nenápadně: žena vejde do redakce, pozdraví se s kolegy a míří svému bývalému manželovi/editorovi oznámit své zasnoubení a odchod ze světa žurnalistiky. Jakmile však přejde práh jeho kanceláře a zavře za sebou dveře, tak film nečekaně prudce sešlápne rychlostní pedál k podlaze a téměř si nenajde čas zpomalit. Od této chvíle totiž málokdo zavře pusu, neustále někdo mluví, postavy novinářů tu šermují se slovy ještě rychleji než se svými propiskami, rádi se překřikují a komentují vše, co se kolem nich děje, buď protože musí kvůli práci nebo čistě proto, že můžou, pokaždé však volí slova tak, aby jejich žvanění obsahovalo aspoň minimální humorné zabarvení. Od konverzační komedie ani nelze čekat nic jiného, avšak stále žasnu, s jakou mistrovskou grácií to tento film zvládá, všechno působí tak nenuceně i přesto, jak otevřeně přiznává svou absurditu a nezastavitelnou kadenci dialogů ještě dokáže okořenit slapstick komedií, která je občas tak nenápadná, že je divák při intenzivním čtení titulků rád, pokud si jí vůbec všimne. Za tohle nelze vděčit pouze scénáři, ale i hercům, kteří neskutečně obratně dokáží udržet otěže komediálního timingu, v čemž samozřejmě nejvíce exceluje hlavní herecká dvojice Rosalind Russell a Cary Grant v rolích Hildy a Waltera, u níž všechno ještě posouvá o mnoho řádů víš notná dávka neodolatelného charismatu. Po konci tohoto filmu bude divák konečně mít možnost se nadechnout a začne přemýšlet o tom, co to vlastně viděl. Věřím, že nakonec dojde ke stejným třem závěrům jako já: 1) chce to vidět znovu, protože by rád pochytil všechny vtípky a gagy, kterých si nestihl na první zhlédnutí všimnout, 2) zjistí, že to vlastně vůbec není komedie nevinná, ale komedie otevřeně zlá, plná zlých postav, které dělají pro své vlastní obohacení morálně velmi pochybné věci, jejichž důsledky jsou pro další postavy až nehezky fatální a život zničující, 3) uvědomí si, že chce za manželku stejně dokonale ironickou ženu jako je Hilda. Jeho dívka Pátek je vynikající, ostrovtipem napěchovaná, perfektně satiricky sžíravá a rytmicky dokonale vystavěná podívaná, bezpochyby jedna z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl a po jejímž zhlédnutí nemám ani chuť vidět její další filmová zpracování, protože pochybuji, že mě uchvátí aspoň do stejné míry jako právě tahle.

Viděno na LFŠ 2023. Naprostá paráda. Když Iva Hejlíčková mluvila o kadenci slov, nedokázal jsem si asi ani představit jak rychlé to bude. Zároveň ale nechyběl obsah a výkony obou dvou hlavních představitelů jsou naprosto parádní. Navíc oproti předloze nápad udělat z novináře novinářku a ještě bývalou manželku považuji za naprosto geniální. Viděl jsem na LFŠ vícero různých filmů Howarda Hawkse a byly to často velmi odlišné žánry, nicméně pokud bych pocitově měl vypálit jen jeden z těch 5 filmů, byla by to Jeho dívka Pátek.

Film se zaobírá vztahem prací "posedlého" šéfredaktora a jeho bývalé podřízené na pozadí velmi prestižního novinového plátků .. Ta je shodou okolností také jeho bývalou ženou .. Navíc je odhodlána vstoupit do nového manželství a hektický svět velké žurnalistiky, ve kterém byla úspěšnější než většina mužů, nechat celý za sebou. Howard Hawks zde staví do protikladu mužský a ženský element, které jsou v permanentním konverzačním komediálním sváru .. Opravdu dokáže nechat odejít ze svého pracovního i soukromého života svoji nejlepší novinářku a bývalou manželku ? .. Je jejich vztah již pouhou vyvanulou vzpomínkou nebo k sobě stále něco cítí ? .. Bláznivá excentrická komedie plná konverzačních a situačních zvratů. Excelentní herecké výkony dvou ústředních postav zastiňují a upozaďují všechny ostatní a tím, spolu s neexistencí komplexnější a propracovanější dějové linky, degradují snímek na pouhou skvělou divadelní podívanou.

Snaživě vtipná screwball comedy, kde Walter Burns reprezentuje dobový americký ideál (rozhodně ne v takové míře podvratnosti, jak si nejspíš tvlůrci mysleli): sebestředný a vulgární psychopat, který s lidmi jedná prasácky a bezskrupulózně, tudíž dostane vždy to, co chce. Slabota je to zejména proto, že nemá soupeře - Hildin nápadník (Bruce Baldwin) je idiot, tudíž je easy jej zesměšnit a ukázat převahu; nikdo od začátku netuší, proč si jej chce Hilda vzít - ani divák to netuší, ani Hilda, ani Bruce samotný si tím není jistý. Scénář tudíž neobsahuje žádný konflikt, pouze potvrzuje urč. klišé o tom, kde přirozeně leží sympatie (hrdinky i diváků), tudíž se jedná o kýč.