Ninjo kami fusen (1937)

Sociálna dráma s príbehmi viacerých postáv, kde ani jeden z nich nedominuje. Jednotlivé postavy sa chovajú stupídne a nerealisticky. Filmu chýba zaujímavejší nosný príbeh, nestačí iba remeselné spracovanie. Aspoň stopáž je príjemná.

Minimalistická výprava filmu je vedena pouze v konverzačních scénách, především v nejrušnějších místnostech, a občas v pouličních scénách, z nichž některé beze slov prohlubují charakterizaci postav. Děj začíná sebevraždou samuraje, ovšem neobvykle oběšením. Proč, co za ní stojí, a především postoj všech zúčastněných k takové události, je hlavní silou příběhu. Dochází k ní mezi místními obchodníky, mezi kterými se také pohybuje Yakuza, mezi níž jsou také Roninové. Jejich postavení a příslušnost má také co do činění s vývojem děje. Film neobsahuje žádné akční scény. Zobrazuje pouze temnou dobu úpadku hodnot a kultury, který navíc stále pokračuje. Život sám je takový, jaký je. Arogance, chtíč, večerní alkoholové radovánky a odmítání uznat, že se doba chtě nechtě mění. Film také obsahuje spoustu symbolik v rámci probíhajících událostí. Mraky na obloze, slepá ulička, zkrátka nic není náhodné. Tou hlavní symbolikou je „kamyfūsen“, což je v japonské kultuře typ papírového balónku, který se po nasvícení vypustí do vzduchu. Tyto balónky vyrábí manželka samuraje, který odmítá myšlenku, že doba samurajů skončila. Balónky symbolizující tuto skutečnost proto nelétají. Papírový balónek je stejně tak křehký jako život sám, takže závěrečná scéna, kde takový balónek pluje v odtékající vodě přímo na ulici vedle domu, je po všem, co se odehrálo, symbolicky nejsilnějším momentem celého filmu. Všichni víme, co se stane s papírem, když se namočí. Děj je tedy nabitý životní filozofií slovem i obrazem, co se týče japonské doby. Pokud se při sledování dobře poslouchá a všímá se obrazových momentů a detailů, vše se stává snadno pochopitelným, a tudíž i snadno uchopitelným k zamyšlení. Velmi starý film, ale stále má co říct.(05.01.2025)

Klidně bych tu čtvrtou hvězdu dal, kdyby to nebylo tak repetitivní v gradaci děje. Že Shinzu a Matajura nikdo moc nemusí a že Matajuru nikdo nechce zaměstnat proto, že je ronin, je jasné rychle, ale všechny situace tohle říkající se ještě několikrát opakují a když po hodině filmu konečně dojde k onomu únosu, i v něm se podobnou měrou stále opakují již ukázané informace. A navzdory tomu, jak neskutečně tragicky to celé končí, tak za sebe nemůžu říct, že by to ve mě zanechalo něco silnějšího, resp. skutečně silnějšího. Má to ale důvěryhodně vykreslené prostředí chudinské čtvrti, skvělou formu, která se může až rovnat tehdejším hitům z USA nebo Francie a dostatečně nosný příběh, jen mi nepřijde, že by toho nabízel až tolik, aby na svoji stopáž dokonale vystačil. Časem to možná přehodnotím, až se mi to pořádně rozleží v hlavě, ale zatím zůstanu u silných tří, protože to cením spíš objektivně než subjektivně. Silné 3*(16.11.2023)

Obdivuhodná filmárska presnosť a vyspelosť činí z tohto snímku pozoruhodný zážitok. S príbehom je trochu problém, lebo je príliš rozdrobený do jednotlivých epizód. Zaujímavou je žánrová pestrosť, kde síce dominuje dráma, ale silný je i sociálny aspekt, komédia či tragédia. Môj zatiaľ najstarší japonský film a som veľmi spokojný. Tretí komentár.(08.05.2013)

Tak já musím, chtě nechtě, tomuto filmu zkazit průměr, protože mě to vůbec nezaujalo. Japonská dramata, kde se hodinu a půl nebo dvě hodiny a půl, nic neděje a jenom diskutuje, mi vůbec nevadí, pokud je jejich příběh nějak zajímavý. Tady šel bohužel příběh totálně mimo mě, takže jsem se celých 80 minut strašně nudil.(22.08.2010)