Ninočka (1939)

Chcete výtečnou konverzačku, která si dělá srandu z Rusů, komunistů a rudoarmějců? Pusťte si Ninočku! Film obsahuje výborně vypointované dialogy, které se trefně opírají do všech ruských stereotypů a staví je do ostrého kontrastu s „kapitalistickým“ světem. Tři soudruzi vyslaní do Paříže mají prodat vzácné šperky, které byly samozřejmě zcela po právu zkonfiskovány ruské buržoazii a tím zachránit státní rozpočet. :-) Geniální námět je podpořený dalším vývojem příběhu.Soudruzi si trochu vyhodí z kopýtka, najmou si apartmá, kde teče teplá vodaa přijede na ně kontrola v podobě pevně kované komunistky v podání perfektní Grety Garbo. Dialogy jsou opravdu skvělé, nikoho nešetří a někdy z nich až zatrne. „Jestli se to dozví, jedeme rovnou na Sibiř.“ Mistrně je využitý právě ten ostrý kontrast svobodomyslné Paříže a pevných komunistických zásad. Ona ta Paříž ale také není bez chyb a komunistické zásady dostávají brzy trhliny. Povedlo se i obsazení a romantická linka to naštěstí nezkazila. Bavili jsme doma moc a po zásluze dávám vysoké hodnocení.(90%)

Veľmi baví sledovať Garbo, až do prvého smiechu, ako hraje neústupčivú a hrdú sovietku. Jej zlom či očarenie Leonom mi neprišlo zrovna najdôveryhodnejšie vykreslené. Potom sa snímka dlho drží v romantickej polohe, treba jej uznať, že nie je to aspoň v dialógoch precukrované. Isté hlášky či satira na komunistické fungovanie vedia pobaviť, ale že by som sa na tom váľal od smiechu, to nie. Vyčarí to príjemný úsmev na tvári, no už na ďalší deň tie hlášky vyšumia z hlavy.

Zápletka je hodně vtipná a neustálé vtipkování na ruské a revoluční stereotypy je zábavné. Ta romantická linka mi přišla slabší a ač Greta Garbo nehraje špatně a je hodně výrazná, ta veselá poloha mi k ní vážně nesedí. Navíc mi přijde spíš zajímavá než hezká, takže chápu, že její herecký typ pasuje jen do určitých filmových žánrů. Ale je to velmi dobře zrežírované a dialogy klasicky Lubitsch a Wilder umí výborně.

Tento snímek už má čtyřiaosmdesát let, ale za sebe můžu říct, že vypadá mladší. Švihák jeden. Příliš jsem si toho od něj nesliboval, ale příjemně mě překvapil, protože mě, i přes některé zjednodušené pohledy na jisté situace, po celou dobu bavil a ani ta romantická část mě nikterak nedeptala. Greta Garbo byla skvělá v uvědomělé i v méně uvědomělé poloze, použitý humor na mě i dnes výborně fungoval, a pokud se budu chtít vyhnout dnešní všudypřítomné politické korektnosti, asi mi nezbude nic jiného, než hledat únik ve starších filmech, které se točily pro diváka a ne pro schvalující komisi. Komunisti byli špatnými vládci, tomuto názoru rozumím a souhlasím s ním, proč ale téměř nikomu nevadí současná cenzura a stále se zvyšující mantinely, které drží stádo na jediné správné cestě, to nechápu. A když mě k takovým myšlenkám přivedl snímek z roku 1939, je jasné, že je stále aktuální, přestože politické větry už vanou z opačného směru. Ale to nebylo hlavním přínosem této záležitosti. Za nejdůležitější považuji to, že jsem se mohl zasmát a na chvilku zapomenout na všechno to, co mě štve. / "Tento pokoj by se vám hodil, ale obávám se, že by neladil s vaším přesvědčením." / "Stydím se v téhle místnosti vyndat fotku Lenina." / Poučení: Každý uvědomělý soudruh musí dbát na to, aby nepodlehl svodům prohnilého, buržoazního západu.

Velmi příjemná romantika s úžasnou Gretou Garbo, která boří ideály komunistům a podtrhává poslední vratké společenské pilíře tehdy zmírajícím aristokratům. Nejlepším státním zřízením je tedy pochopitelně republika a nejlépe kapitalistická. Že to není tak úplně pravda, to nemohli v roce 1939 vědět a v USA to koneckonců neví dodnes. Greta Garbo se svým zvláštním půvabem  na sebe nestrhává veškerou pozornost, přesto je každá scéna s ní, zejména její roztávání z kamenné komunistky v zamilovanou ženu, nádhernou ukázkou inteligentní romance bez naivního nanynkování.