Syn pluku (1946)

Uráááá, malý Váňa jde kosit Skopčáky! Vzhledem k roku vzniku filmu více než ideový motiv převládá ještě upřímný šok z války, což je patrné především v závěru filmu. Nejsem technický ani vojenský znalec, takže nedokážu posoudit, nakolik je film přínosem v této oblasti. Scény, v níž se jednotky plíží terénem, jsou natočeny velmi slušně.(25.08.2018)

Pre film sa stala podkladom kniha Valentina Petroviča Katajeva Сын полка z roku 1944. Ide o poetický príbeh chlapca sirotu z obdobia 2. svetovej vojny, ktorému rodičov nahrádzajú drsní, vojnou zocelení vojaci. Vanja si ich získal svojou detskou úprimnosťou a oddanosťou. A tak aj do bojových situácii sa na okamih dostáva ľudský príbeh o silných putách ale aj o malých každodenných starostiach tejto zvláštnej „rodiny“. Film nás vrátil do dôb dávno minulých, kedy sme zo školou chodili na tieto filmy povinne. Úprimne povedané nie všetky sa sovietom podarili. Syn pluku, ale patrí medzi tie lepšie. Úžasné na filme je, že sú v ňom všetko originálne zbrane z obdobia 2. svetovej vojny (nebol s tým problém, natáčalo sa v roku 1945) a tak sme mali možnosť vidieť húfnicu 122mm M-30, pri priamej streľbe na tanky 88mm nemecký kanón PAK43 AT ale mohli sme počuť aj batériu Kaťuš – Raketometov BM-13 v akcii. Paradoxom filmu je aj fakt, že v roku 1970 bol film predabovaný novými hercami, ale aj dobovo zostrihaný. Vypadli všetky scény so Stalinom a Rokossovským (pôvodná verzia trvala 79 minút). Smutný príbeh, ale pravdivý, takých synov plukov bolo v 2 svetovej vojne stovky.(12.07.2018)

Film "Syn pluku" natočený podle stejnojmenné Katajevovy předlohy byl oblíben mezi dětskými diváky, kteří obdivovali tohoto "malého rozvědčíka" - chlapce, sirotka, kterého sovětská armáda nalezla a nějakou dobu držela při pluku, jelikož ho nebylo možno odsunout do týlu. Už si přesně nevzpomínám, ale tuším, že ho promtali nějakou dobu i v rámci školních představení.(09.10.2004)

Viděl jsem ve druhé třídě ZŠ, tenkrát líbilo.(13.04.2009)