Vítejte v Sarajevu (1997)

Úvodem, nelze neocenit netradiční formu,Vítejte v Sarajevuje snímkem zpola dokumentárním, zpola hraným, a už tím se vymyká ostatní produkci a už tím si říká o divákovu pozornost. Je tohle formální ozvláštnění v tomto konkrétním případě pouhá manýra? Neřekl bych, vypadá to, že tvůrci měli reálné záběry z válečného Sarajeva, a k těm inscenovali (tj. natočili) podmínky jejich vzniku (což mně zní hodně osobitě, průkopnický), vlastním tématem filmu se tak stávají podmínky práce válečných reportérů. Nejsilnější je film: a) v odsudku tzv. kolektivního Západě (země EU a USA), čímž mě připomněl reportážní knihu Jana UrbanaVšem sráčům navzdory, b) a ve vystižení bezmoci novinářů. K bodu a) samozřejmě netuším, zda bych byl v l. 92-95 zástancem bombardování Bělehradu (bezprostředně po vpádu Ruska na Ukrajinu jsem si vnitřně říkal, že Západ by měl zdrženlivý, že by neměl vojenský zasáhnout - třeba v podobě vyhlášeníbezletové zóny-, jevilo se mi to tehdy jako vyhlášení 3. sv. válkyjinými prostředky; tím, že tam ta bohužel válka stále trvá, tak je pro mě stále nemožné si tento postoj kriticky vyhodnotit...), ale to blábolení,spoilerže tu Západ není od toho, aby každého zachraňoval, že Sarajevo není v současnosti nejhorším místem k životu, že je až čtrnácté (wtf?!), ta neochota evakuovat jeden jediný sirotčinecspoiler, to se mi fakt poslouchalo těžce! Že zatím zním celkem nadšeně, tak proč pouze za 3*? Z dvojího důvodu: 1) Převodem z jednoho média (resp. dvou -televiznía novinováreportáž) do druhého ta látka ztrácí náboj. Číst sispoilerreportáž muže, který zachránil děvčátko ze sarajevského sirotčince tím, že se ji rozhodl adaptovat, číst si o průběhu této záchranné operacespoiler, tak automaticky volám: dejte mu Pulitzera! Když ale totéž vidím zpracováno filmově, tak Oscara nežádám. Proč? Má hypotéza zní, že za to zřejmě můžu to zprostředkování. 2) Používat autentické válečné záběry (kór když nejste jejich autory; nechce křivdit, třeba u toho Winterbottom byl) mně vždy přišlo dost laciné, že si tvůrce tímto dost zjednodušuje práci - kdo by se nerozhořčil (či nedojal) nad záběry rozstřílených civilistů? Opět nikomu nechci křivdit, ale i při nejlepších možných úmyslech (ukázat světu tu hrůzu) se vždy horko těžko zbavuju podezření, že se někdo snaží manipulovat mými emocemi. Nadto poslední dobou přemýšlím, jestli tyhle záběry, když jsou prostě vsázeny do jiného kontextu a jsou něčemu prostředkem (třeba tomu natočit co nejautentičtější film o válce v Bosně), paradoxně neotupují diváckou citlivost, jestli nepřenášejí jen obraz zbavený děsu a bolesti, pouhýněmý výkřik? 65 %

Oceňuji téma, které dosud není tak často zfilmováno. Oceňuji příběh, který na vás určitě zanechá nějaké stopy. Oceňuji skvělé dokumentární pojetí, kdy jsem nerozpoznával skutečné záběry od hraných. Oceňuji lokace, protože jsou autentické a nemůžou být věrnější. Přesto si ale myslím, že se z toho mohlo dostat ještě více. A tak nadále je pro mne nejvýraznějším zpracováním tohoto válečného konfliktu film "Válečníci".

Vyborny film o masakrach a hrozach juhoslovanskych vojen, ktore vypukli po roku 1989. Sarajevo - to bolo najdlhsie obliehane mesto v Europe, ani Leningrad ani Stalingard, ne, ne. Obliehanie Sarajeva trvalo v case cca 2. 4. 1992 - 2/1996. Autenticke, surova atmosfera, vyborna rezia Michela Winterbottoma a vyborne dialogy - to su nesporne plusy filmu : 89 %

Vojna na Balkáne bola krutá a vinníci sú všetci, tak ako všetci majú na rukách krv. Svet si ju však často po rokoch spája iba s najvýraznejšími udalosťami akými boli práve obliehanie Sarajeva, masaker moslimov v Srebrenici, hon na Srbov v Chorvátsku, boje o Vukovar a boje v Kosove, no zjednodušovať a súdiť len podľa týchto udalostí by bolo trestuhodné, navyše z pohľadu médií išlo o zjavné protisrbské nálady a akoby iný meter na všetko. Možno je to aj práve Sarajevom a Srebrenicou, že to tak dopadlo. Ktovie koľko ohňa pridal tento film, až nakoniec prišlo k nesprávnemu bombardovaniu o pár rokov po tomto filme. Iste to tam bolo hrozné a mnoho z toho, čo bolo vo filme sa zakladá na pravde, ospravedlňovať nikoho nemienim, boli to predsa zločiny, aj keď voči moslimom nech už boli a sú akýkoľvek, ale boli. Rozlaďovali ma skôr veci ako šialene nepresný počet obetí ohľadom tamojšej vojny, dodnes mám pocit, že nikto nevie ani čo i len približný počet a tak sa s tým manipuluje, ďalej akoby správne reči vtedajších svetových politikov ako Bush, Clinton, pričom vieme, že reči ako, že s teroristami sa nesmie vyjednávať, boli len reči, lebo s nimi vyjednávali a s mnohými aj spolupracovali. Taktiež ma rozladilo to, ako tí Četnici mali zobrať deti z autobusu, pričom sa nedozvedáme prečo práve tie a prečo to malo taký jednostranný podtón, ale beriem, mohlo sa také niečo stať, no celý film pôsobil chladne, akoby ani nebol z vojny. Áno, vieme ako časom vnímali ľudia tam vojnu, napríklad z mnohých filmov, no ten začiatok bol šialený, Američania niekedy vytvoria divné, jednostranné až propagandistické filmy. Tento bol zvláštny, lebo som mal pocit, že sa snažil skôr ukázať útrapy vojny a obliehania, aj vďaka skutočným záberom a aj keď má výrazné kontroverznosti, dajú sa zobrať rôzne. Herecky to nie je výnimočné, no prišlo by mi divné uctiť si pamiatku nevinných, ale aj vinných nadhodnocovaním, štyri hviezdy sú odo mňa, lebo to tak cítim.

Silná vec, pôsobiaca ako dokument vďaka zvolenej polodokumentaristickej forme. O to je to desivejšie, že sa to dialo. Neherci tomu pridali na atmosfére a ten príbeh dievčatka bol fakt smutný, no verím tomu, že sa kľudne mohol stať v rôznych podobách. A sú tam aj dosť nepríjemné skutočné zábery z vojny.