Hvězda (2002)

Príbeh o diverznej jednotke z obdobia 2. sv. vojny má svoje klady i zápory. Ich survival-prežitie v bažinatej oblasti Ruska uprostred presily nepriateľa a vcelku realistický pohľad na skupinu a jej jednanie vedia film potiahnuť. A to aj napriek tomu, že šablónovitosť filmu vyzerá ako keby bola ešte zo 70. rokov. Z vojnových scén je vydarená tá z náletom lietadiel na vlakové prekladisko. Obsadenie je nemastné-neslané - vojačikovia vyzerajú ako práve odvedení branci a ich dôstojnícky veliteľ, ako keby ešte len študoval. Ako v rade podobných sovietskych či ruských filmoch tomu chýba lepšie napätie a bohužiaľ nechýba predvídateľnosť, ako je aj ten tragický záver. P.S. Keby sme dopredu vedeli, ako bude červená armáda a jej velenie postupovať, že bude okupovať Strednú Európu a ďalšie krajiny, držali by sme palce skôr nacistických vojskám, ehm.

Film Hviezda je niečo výnimočné nielen v ruskej, ale aj svetovej kinematografii. Napriek cenzúre západu sa dá povedať, že vysoko prekračuje svojou autentickosťou a presvedčivosťou akýkoľvek vojnový film. Vysoký stupeň tzv. tichej ( ruskej) emocionality, ktorá vďaka postavám a hercom priamo "prehlušuje" éter, nedovolila preniknutiu ega do prejavu postáv, čím vytvorila silno realistický obraz o prežívaní mladej generácie, plnej sily a rodiacej sa lásky, no hynúcej na bojisku za svoj národ a rodinu. Postavy sú živé a reálne. Silný dôraz sa kládol aj na detaily, ktoré prehlbujú emocionalitu postáv i celého príbehu a vytvárajú dramaticko-romantický obraz o tragickosti 2. svetovej vojny v Sovietskom zväze.

Niečo o jednotke, ktorej každú chvíľu hrozí nebezpečenstvo a snažia sa nestať jedným z tých čísel, tých miliónov padlých, po ktorých ostal len jeden riadok v dejepisnej knižke. Boli už aj lepšie vojnové filmy a tento nie je založený na presnej histórii. Preháňa v počtoch nemeckých jednotiek, v tom čase už toľko nemohli mať. Ale na posilnenie ruského vlastenectva to stačí. A založenie na poviedke nemusí byť verné historickým reáliám.

Vojín Ryan, bohudík nebo bohužel pro tento a jiné snímky, nastavil laťku bojových scén hodně vysoko. Realita jednotlivych prestrelek (te zaverecne zvlast) působí opravdu velmi naivně, cimz dá vyznít naproste zbytecnosti tocení podobných snímků. Profesionálně prostě bitevní film Rusové asi nikdy nenatočí. O plytkosti příběhu se snad nemá cenu ani rozepisovat, je to opravdu velmi slaboučké. Odpadem neohodnotím z důvodu respektu k reálným sovětským vojákům, kteří bojovali v druhé svetove vojne.

Rozsahově kratšímu bratříčku se podařilo atmosférou přiblížit obsáhlejším filmovým dílům jako Brestská pevnost, Bitva o Sevastopol, Bitva o Moskvu a vzdálit, ne tak zcela vyvedeným kreacím jako Stalingrad. Film dokáže vtáhnout do děje, odehrávajícím se v předposledním roce války – vyslání další výzvědné skupiny pro informace o německých ofenzivních plánech. Mise při které musíte počítat s možností „nevrátím se“ a věřit, že se vám podaří zjistit potřebné a toto předat. Patos je, ale nevadí, i pro něj se na ruské válečné filmy dívám; možná předvídatelný konec – tedy odpověď na otázku „podaří se informaci získat a předat“ také nevadí. Závěrečné „Země, já Hvězda, slyšíte mě“ a záběry na krajinu, která rozvědčíky dělí od jejich spolubojovníků. Přínosem filmu je i to, že postavy ruských rozvědčíků spolu nesplývají, každý má nějakou zvláštnůstku, nějakou speciální dovednost (třeba je dobrý sportovec), ale žádný není nezničitelný superman, jen vojáci vybavení přiměřenou odvahou a válečnou praktičností (nemůžete nechat „jazyka“ naživu). Poslední záběry filmu na pochodující ruské vojáky a komentář, “ … každé jaro, každý květen se duše padlých z Polska, Československa, vrací aby se podívali na svoji zemi“ mi trochu připomněl závěr filmu "Zemřít pro Japonsko".