Stíhán a podezřelý (1978)

Tak jsem v TV sledoval tento film a byl příjemně překvapen. Snad proto, že jsem ho neznal, ani nečetl vyzrazený děj od zaujatých recenzentů. Prostě vynikahící psychologická kriminálka se špičkovými hereckými výkony všech zúčastněných. Prostě nic akčního, ale každý záběr seděl. Pokud si zde přečtete obsah pak chápu jeho nízké hodnocení. Rozhodně se na něj podívejte, ale nečtěte recenze, tedy vyzrazení děje. Ale ve srovnání s dnešními akčními sračkami je to geniální dílo. Jedinou slabinou byl trochu oslavný závěr a opakující se padající domy. Ale to klidně prominu.

"To je ta moderní psychologie, co se teď všude učí"Normalizační časy přetékaly šedivou nudou a ta se velmi často přelévala i do filmů tehdejší doby a maskovala za náročné a psychologické snímky. Stíhán a podezřelý zapadá, ale i se vymyká. Neotřelé téma o hledání člověka za účelem jeho záchrany a to i před sebou samým, z dnešního pohledu velmi přitažlivé prostředí likvidovaného Starého Mostu a v neposlední řadě i výborný Prachař jako kriminalista a Adamíra jako onen hledaný nešťastník. Tempo sice není nijak vražedné a některé scény bych klidně i vynechal, zejména Brabcova "psychologická vsuvka" o velké bolestné lásce byla příšerná, ale jinde jsem se zase bavil,  Přeučil a jeho boyfriend Petr Svoboda nebo už zmíněná kritika moderní doby z úst Jiřího Němečka.  Na rozdíl od nedávno viděnéhoKdo přichází před půlnocímá však tenhle Brynych i "chtěné kvality" slušně odvedené dramtické práce. A ten Most... Silná trojka nebo slabší čtyřka?..."Pořád jsi dobrej"

Docela by mě zajímalo, co bylo dřív - jestli soudružská zakázka na komunistický film o nutnosti odstřelu starého Mostu, protože uhlí pro republiku, nebo ten hodně zvláštní námět (který si v jedné scéně docela zajímavě pohrává s jednou povídkou od Karla Čapka) o hledání muže, který vlastně (až na pár krádeží) nic velkého nespáchal. Jestli se tím Brynych s Valterou tak nějak nevyvlékli z oné nucené stranické povinnosti, aby alespoň poctivě odvedli solidní film. Na každý pád byl starý Most nesmírně fotogenické město (viz Případ pro začínajícího kata, kde má rovněž svou roli) a je ho velká škoda. Jinak je ten film až nepostřehnutelně inteligentní - nejenom tím Čapkem, ale zcela zvláštními střihy do dalších scén (třeba dům - dům) nebo neustálou hrou s dvojsmysly (jesle-jesle, pokoj-pokoj). Od začátku znepokojivou atmosféru tvoří ve zvukové stopě neustále zvonící telefony, divné podhledy kamery, často z podhledu nebo zvláštní kompozice obrazu. Co jsem tady nepobral, že Štaidlova hudba, ta je tady skutečně spíše jako pěst na oko a beru ji jako nutnou úlitbu tehdy komunisty protěžovaného muzikanta. A také obsazení Lábuse, který neumí mluvit. Adamíra zahrál skvěle, jen občas mi přišlo, že toho svého zoufalce už přece jen krapet přehrává. Mimochodem, za jeden ze záběrů by se nestyděl ani Tim Burton.

„Pronásledujeme člověka, abychom mu sdělili, že není vrah...?“To depresivní, místy přesto až tragikomické šílenství, do nějž se propadává Jiří Adamíra uprostřed opuštěných ruin před demolicí starého města, jsem si i po letech od jediného zhlédnutí pamatoval. Utkvělo mi natolik, až mě teď zpětně překvapilo, jak má jeho postava občas skoro až vedlejší prostor. Koncept krimi s paralelním sledováním dvou linek pronásledovaného člověka a pronásledujícího příslušníka policie nebyl už asi v roce 1978 nijak originální, ale za mě určitě zajímavě použitý, když jednotlivé střípky pátrání doplňovaly informace k sledovanému počínání člověka na pohnutém útěku po stopách své minulosti až k... ale to bychom spoilerovali. Byť jsem se do té policejní linie s pomalu plynoucími dialogy dostával zpočátku hůř, nakonec jsem si začal ty scény z vyšetřování podávané v až hloubavě líném tempu užívat a Brynychovu stylu (i s hrou se změnou atmosféry pomocí psychologických flashbacků) jsem ve vhodném rozpoložení opět jednou celkem podlehl. Výrazněji mi překážel Lábusův projev, naštěstí je vyvažován v obou linkách skvělými Prachařem a Adamírou, vydařily se i dvě epizodní „dědkovské“ figurky, i dlouhá psychologická scéna v kavárně, do níž si s typově odlišnou, na malém prostoru excelentně sehranou postavou „odskočil“ z30ti případů majora ZemanaVladimír Brabec. Poté zase změna atmosféry (na chvíli skoro až žánru) s dobrodružným příchodem klukovské party do ruin – skvělý nápad! Může to znít pro někoho paradoxně, ale tahle krimi, kterou Zbyněk Brynych natočil u nás v době tvrdé normalizace plné omezení, se mi líbila o dost víc, než ta, kterou ne až tak dávno před tím vypálil s naprostou tvůrčí svobodou v Západním Německu:Engel, die ihre Flügel verbrennen. Něco na těch našich kriminálkách 70. let přeci jen pořád bude, pokud mě tohle i s odstupem let zase pohltilo...[80%]

Dílo se zajímavou premisou muže prchajícího před zločinem, kterým ve skutečnosti není vinen, zabíjí do hlavy neskonale imbecilní scénář (v němž polovina dialogů drží pohromadě asi jako mostecká společnost) a Brynychova minuciózně psychologická režie rafinovaná asi jako ústecké piko. Adamíra udivuje proměnlivou rychlostí růstu plnovousu a teatrálním sestupem do šílenství. Nejhorší je ale důsledně ketaminové tempo, nikam nevedoucí odbočky a obludně zbytečné dějové linie, postavy a všechno kolem. Na filmu je nejlepší to, že dokumentuje zkázu starého Mostu. Což je asi stejně relevantní pro jeho kvalitu jako informace, že na metanolu je nejlepší to, že ráno neuvidíte v zrcadle, jak hnusně vypadáte. Klasická nádoba plná normalizačního vakua.