Spolužiak (1978)

Spolužiak je téměř neznámou televizní inscenací a zároveň adaptací divadelní hry od Johannese Mario Simmla. Celá se odehrává v pár místnostech a jde prakticky o diagolovku. Myslím si, že divadelní prostor by jí  slušel víc. Prostý příběh byl z mého pohledu až moc naivní, stejně jako hlavní hrdina. Ten chce být během války a poté i po válce s každým zadobře, což jednoduše nejde. Jeho „víra v dobrého člověka“ vyznívá místy hodně komicky a nereálně. Stejně jako jeho občasné vizionářské hlubokomyslné projevy… až nebudou války… Ani herecky zdatný pan Chudík mě nepřesvědčil. Dobrovolné uznání za blázna jako záchrana před uvězněním a jeho následný dlouholetý boj o to, aby to bylo vzato zpět, je vpravdě bojem donkichotským. Podobné boje vždycky balancují na hraně tragédie. Spolužák taky balancuje na hraně tragikomedie a občas ztratí rovnováhu a padne na jednu, nebo na druhou stranu.

"Pán profesor, v takej hrubej knihe sa predsa musí niečo nájsť."Ako si naivný viedenský poštový doručovateľ Chudík koncom druhej svetovej skrze života záchranu po známosti zo školských liet na najvyšších miestach papiere na hlavu zadovážil a ako sa ich po vojne zbaviť pokúšal. Konverzačná štúdiová inscenácia pokazujúca na absurdnosť vo vojnových aj mierových časoch, karty sa obracajú, dobráci sú za mrežami, hajzli na slobode, pravda sa nedá dokázať a spravodlivosti sa nedá dovolať (trochu to pripomína domáce pomery, kedy sa z gardistov stávali partizáni a komunisti a z dlhoročných komunistov demokrati a disidenti). Famózne zahraté a ani chvíľu nenudiace, za päť podpisov k vykonaniu nútenej sterilizácie."Keď budeš chrápať, dám ti pár po papuli. To by mohlo vylepšiť môj psychiatrický posudok."

No jo, nepotismus je jednou z cest do záhuby aneb Čiň náckovi dobře, peklem se Ti odmění. __ Tento kompozičně prostinký film (bezmála divadelních kvalit; tak nedivme se, jedná se o adaptaci divadelní hry) mě vpravdě nadchnul, jelikožohledávámé oblíbené téma, totiž, jak snadno vyrobit ze zdravého člověka blázna, a jak těžko se pak tohoto puncu zbavuje (zvlášť když je to spojeno s mocenskou objednávkou; zde mám na mysli, že poštmistr – ovlivněn nešťastným prvním dojmem – zřejmě z titulu své funkce tlačil na zodpovědné úřady, aby pan Fuchs nebyl uznán práce schopným a nemohl se vrátit ke své milované profesi), dá se dokonce vnímat i tak, že se tímto bezděky přidává do tábora děl vyjevujících arbitrárnost psychiatrických diagnóz. Zároveň se snaží doložit, že se slušným lidem – právě pro jejich slušnost – děje nejvíce světských nespravedlnosti („Za dobrotu na žebrotu!“), což sice potenciálně otevírá pole pro sebelítost (i ti nejsilnější z nás se hádám neubrání čas od času stylizovat do role nespravedlivě trpících, s poznámkou, že si neseme trest z minulých životů, jinak to snad není možné), avšak tím, že si svým excelentním výkonem kradeLadislav Chudíkfilm pro sebe, se tato možnost nenaplní. A to se mi jeví být nejlepší možnou pozvánkou. 85 %

Škoda, že se tvůrci od začátku nerozhodli, jestli to chtějí vést jako tragikomedii, nebo drama. Protože to neustálé střídání poloh je filmu na škodu, a hlavně pan Chudík chvílemi ani neví, jak a co má hrát - jestli věřícího a naivního pošťáka, nebo vizionáře, nebo cosi jako Dostojevského idiota, a tím celá ta inscenace trpí hodně. Včetně stopáže, která je neúměrná na tak vlastně jednoduchou myšlenku (tedy několik myšlenek - o říkání pravdy během jakékoliv totality, kdy člověk může být pokládán za blázna; o tom, kdo je zločinec, jestli ten, kdo rozhoduje, nebo ten, kdo podepisuje; o tom, že úřednická a byrokratická mašinérie je za všech režimů absurdní...). Navíc pošťáka jsem sám dělal, a tak mi tady ty pošťácké reálie neseděly. Navíc jsem se vlastně nedozvěděl, co se stalo během války se spolužákem jeho dcery z těch úvodních scén? A kam zmizela na šest let ta dcera? Ale potěšila mě parafráze Žalmu 143: "Vyslyš moji modlitbu. Vyslechni mou prosbu. Neboť naše duše je plná utrpení a náš život směřuje k smrti."

"Ty si politický? Áno! Nechrápeš náhodou? Občas! Výborne, keď budeš chrápať, dám ti pár po papuli, to by mohlo vylepšiť môj psychiatrický posudok" alebo " Ale pán profesor, v tak hrubej knihe sa musí niečo nájsť." Hlavne v prvej polovici som obdivoval, koľko je tu inteligentných dialógov a boli zároveň aj vtipné. Chvíľku mi trvalo, kým som sa stotožnil so Slovenskými hercami hrajúcim  v Rakúsko - Nemeckom prostredí. Ale to bola len moja chvíľková nerozvážnosť, potom ma už scela pohltili bravúrne výkony všetkých účinkujúcich. Ale pán Chudík si strihol jednu z jeho najlepších rolí a bolo na ňom vidieť, že túto rolu pojal energicky a nadšene. Ale nemôžem nespomenúť aj ostatných, ktorí mu vynikajúco sekundovali ako Mistrík, Labuda, Huba, Dančiak a ďalší. Ako som už písal na začiatku,  prvá polovica filmu, ktorá bola zameraná na rozhovory o spolužiakovi, posudkoch a režime, boli ukážkovo podané a z nich vyžarovala taká vyrovnanosť a nadhľad. Druhá polovica filmu, kde starý pán išiel hľadať pravdu a hlavne solidaritu už taká dôrazná ani pôsobivá nebola aj keď aj tá mala svoju vysokú úroveň, ale keď ju porovnávam s prvou polovicou, tak je rozhodne slabšia. Videl som niekoľko televíznych inscenácií a táto je jedná z najlepších i najkvalitnejších aké som zatiaľ videl. Desiaty film z diskusie V.R.K. Silné 4*.